Vstup samozřejmě není, mírně řečeno, zadarmo (jít v Praze s celou rodinou do ZOO je rozhodně levnější), ale je o trochu levnější, když si vstupenky koupíte předem na internetu (což je samozřejmě celé v korejštině). Vstup je v předem danou hodinu, ale naštěstí není řečeno, kdy máte odejít, takže se můžete kochat opravdu jak dlouho chcete. Samozřejmě je tu nakonec zavírací hodina, kdy vás vymetou, pokud se s díváním rozmáchnete.
Už u vstupu se snaží, abyste si uvědomili, že jdete na jedinečný zážitek (včetně bezpečnostních kontrol jako na letišti).
Dělá se to s pomocí několika místností, kterými procházíte jako přechodovými komorami, a hromadou světelných efektů:
Samozřejmě je cestou výstavka o stavbě mrakodrapu:
Pak už se nastoupí do výtahu, který obsluhují dva členové personálu. A je to opravdu potřeba, protože výtah má celkem čtyři tlačítka pater: druhé podzemní (z toho jsme jeli my), pak osmé, sto sedmnácté (zde jsme vystupovali) a sto dvacáté první! Výtah je obložený obrazovkami, ale moc si jich neužijete, protože cesta trvá minutu. Ano, je to tak rychle! Což vám potvrdí vaše uši, které pocítí prudkou změnu tlaku.
Po vystoupení z výtahu jsou k dispozici patra 117 až 122 pro volné koukání. Ve 123. patře je poněkud luxusní restaurace, tam jsme už nešli. Patro 117 je pro informaci ve výšce 472 metrů. Takový pohled na Soul můžete jinak zažít jen z letadla:
Pozorovat z výšky paneláky o 30 a více patrech, stejně jako stovky domečků nacpaných jeden na druhém je prostě zvláštní pocit. Bylo sice trochu oblačno, ale nakonec to bylo o to hezčí, protože jsme byli nad mraky a mohli sledovat, jak se převalují pod horami, které Soul obklopují. Hlavní atrakcí je vyhlídka ve 118. patře s prosklenou podlahou:
Respektive jsou celkem dvě na opačných stranách budovy. Na této jsem chtěl vyfotit malého drsňáka, který si sebevědomě vykračuje nad propastí. Tahle fotka je pořízená bezprostředně poté, co se drsňák podíval dolů a ztuhnul, aby v zápětí začal řvát:
Naštěstí je pro takové případy přítomna slečna z personálu s dálkovým ovladačem a ta umí v mžiku podlahu zneprůhlednit. Takže drsňák po chvíli opět nabyl určité množství sebedůvěry a za jistých drobných bezpečnostních opatření se opět nad hlubinu odvážil:
I na tu kávu došlo. Jmenuje se blue latte a podává se s výhledem na řeku Han ze 122. patra:
Kupodivu modrá část s lehkým nádechem citrusů se s kávou překvapivě dobře snoubí.
Na závěr ještě jedno časosběrné video z oblak:
Na to, že máma v Koreji považovala akci tak trochu za ztrátu času, jsme se nahoře vydrželi kochat dvě hodiny jak nic! Pokud budete v Soulu, jděte se tam podívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat