Jak snídáme?

Snídáme nekorejsky. Ona totiž korejská snídaně vypadá stejně jako oběd a večeře (= pálivá polévka s kimči a rýží, případně rýžová kaše naslano s řasou) a to už by na nás bylo trochu moc! Ještě je tu běžné jíst něco typu kontinentální snídaně (toast s marmeládou), ale to se brzy přejí. Jak to tedy řešíme?

Poněkud to rozvedu. Zdálo by se, že jediný živočich, kterého tu v Koreji musím udržet naživu, je tento:

Samozřejmě, je prioritou. Ale kromě něj ještě udržujeme naživu ještě další organismus. A sice tzv. tibetskou houbu, která nám vyrábí kysané mléko. A tady je můj úkol o mnoho jednodušší. Celý postup je následující: Stačí připravit si sítko a nádobu. Pak vezmu láhev se směsí kysaného mléka a houby:

Naliji vše do sítka a přecedím:

Houbu vrátím do lahve, naliji jí čerstvé mléko a nechám pracovat. Většinou v lednici, aby přeměna mléka byla dostatečně pomalá (několik dní až týden) a my měli čas zpracovat výsledek. Kysané mléko totiž dále necháme vykapat přes plátno:

A získáváme tvaroh (aspoň my tomu tak říkáme), který používáme pro výrobu pomazánek k snídani. Děláme například tvarohovou pomázanku s tuňákem, nebo s lososem, nebo s kořením, nebo a la budapešť, také s vejcem a hořčicí. Pomazánku mažeme přednostně na francouzskou bagetu, ta jediná z běžně dostupného pečiva není sladká. Ještě k ní občas jíme toastový chléb, ale i ten je potřeba pečlivě vybírat, často bývá výrazně nasládlý a připomíná spíš vánočku.

Aby se nám pomazánky nepřejedly, máme i alternativní řešení. V Koreji je k dostání Emco müsli české výroby (místní si do mléka obvykle sypou "cereálie" plné veselých chemických barev a chutí), samozřejmě míchaná vajíčka a celkem dobré jsou některé bílé jogurty a samozřejmě sladké pečivo. O pečivu, a především pekárně Jean Boulangerie, už tu příspěvek byl, ale tohle jste určitě ještě neviděli, co?

Kdyby to neprodávali ve stánku spolu s koláčky, považovali bychom to nejspíš za něco vyvřelého nebo plesnivého. Tajemství tohoto nechutného vzhledu spočívá v kombinaci rýžové mouky a černého sezamu, takže se to ve výsledku jíst dá.

Chybí mi tu ovšem sýry, většinou jsou to jen nechutné plastové náhražky, ve srovnání s nimiž je i Veselá kráva kulinářským zážitkem. Pokud se objeví nějaký kvalitnější sýr, je dovezený, neboli dost drahý - zlatý eidam! Šunka v Koreji není, i když na některých produktech je to napsáno, jedná se ale o spam. Nakonec jsem si nechal marmeládu, alespoň v tomto ohledu jsme si polepšili - mají tu výbornou z místních pomerančů rostoucích na ostrově Jeju.

Až si budete dávat k snídani rohlík s máslem a šunkou, vzpomeňte na mě, je to jedna z prvních věcí, kterou si budu po návratu přát.