Ale popořádku. Ze Soulu jsme cestovali, jak jinak, rychlovlakem. Pro porovnání, autem bychom jeli vzdálenost 360 km mezi oběma městy asi čtyři hodiny, vlakem to trvá jen dvě. (Nemohu se ubránit srovnání. Vzdálenost odpovídá zhruba cestě z Chebu do Brna. Zkuste si tohle jet vlakem!) Korejské dráhy stejně tak jako České, vydávají drážní časopis, ze kterého na nás vypadlo toto:
Protože nejsme v Gyeongju poprvé, snadno jsme se orientovali, lehce našli ubytování a následně i konferenční centrum:
Nebudu unavovat přílišným množstvím detailů. Ale musím zmínit, čím jsme zahájili konferenci, a to obědem v blízké restauraci. Objednali jsme si dvě jídla, slanou palačinku Pajeon (čte se tak nějak jako "padžon") a smažené hovězí. A přinesli nám tohle (palačinka je vlevo dole a hovězí uprostřed přikryté bílými houbami):
Osobně mi bude takový styl stolování v Česku chybět! Navíc, a to se v poslední době stává velmi zřídka, jsme si mohli jídlo servírované na celkem 18 miskách v klidu sníst! Vrchní Obveselovatel strávil totiž celý oběd takto:
Ke konferenci ještě tolik, že zatímco máma přijímala a rozdávala moudra, my mohli trávit čas procházkami na břehu blízké nádrže jménem Bomun:
A dál myslím nemá smysl se o konferenci zmiňovat. Protože času jsme měli dost, mohli jsme se věnovat památkám a zajímavostem. Gyeongju má za sebou velmi zajímavou a hlavně starou historii. Ve své době muselo být obrovské, na spoustě volných ploch jsou naznačeny půdorysy budov a stále zde pokračují archeologické práce. Ale protože stavby byly převážně ze dřeva, téměř nic se do dnešní doby nedochovalo. Pro představu turistům se některé znovu staví. To je například jezírko Anapchi. Dříve se zde nacházel velký palácový komplex, dnes z něj stojí jen tři znovu postavené pavilóny. Nejlepší je prohlídka po setmění v umělém osvětlení. (Nám se podařilo cestou na prohlídku zabloudit mezi okolními políčky s lotosy a po hrázích mezi nimi jsme se náhodně dostali k zadní brance do areálu a ušetřili tak v přepočtu dvakrát čtyřicet korun za vstupné.)
Tentýž večer jsme si ještě prohlédli slavnou astronomickou věž v umělém osvětlení (ta je původní, a vypadá jako kdyby někdo doprostřed parku postavil přerostlou figurku z Člověče, nezlob se):
Další den jsme při procházce narazili na prý historicky významný park tvořený pokroucenými starými zelkovy (jilmovité stromy), vzadu se krčí zmiňovaná nejslavnější astronomická památka v Koreji:
Až jsme došli k novostavbě mostu Woljeonggyo ("voldžongjo"), který měl na tomto místě stát v osmém století (ještě nebyl otevřen pro veřejnost, ale moc mu asi nechybí):
Gyeongju je poseté hrobkami králů, tak aspoň přidávám dvě náladové fotky z jednoho takového místa (jmenuje se Pět královských hrobek v Gyeongju a věří se, že je zde pochován první král království Silla se svou ženou, pak druhý, třetí a pátý král téhož království). Hlavní výhodou místa je jeho vzdálenost od turistického centra (cca 2 km), která už je pro většinu lidí příliš velká a areál tudíž zel prázdnotou (to je vlastnost, kterou v Koreji oceňujeme skoro nejvíc):
Posledním volným dnem v Gyeongju byla sobota a tu jsme využili pro výlet v pohoří Namsan. Je poseté budhistickými chrámy, přes tisíce let starými sochami, reliéfy a pagodami. Vybrali jsme si trasu, kterou jsme ještě neabsolvovali (společně jsme v Gyeongju totiž už potřetí) a přešli jsme pohoří od východu na západ.
Už jen příchod k hoře byl pro mě osvěžující. Nějak jsme minuli hlavní turistickou trasu a šli souběžně vesničkou. Bylo to úplně poprvé, co jsem v Koreji viděl pořádný venkov i s kravínem. Ve velkoměstech nějak chybí. Pak taky spoustu malých políček:
Pavilon (líbilo by se mi napsat čajový pavilon, ale to nevím) nad mokřadem:
A samozřejmě již nějaké památky - Východní a Západní pagoda:
Pak už jsme začali stoupat do kopce a akorát v poledne dorazili ke chrámu Chilburam:
Je milou tradicí, že v chrámech bývají poutníci pozváni na oběd a Chilburam nebyl výjimkou. Obvykle mívají chrámy vyčleněnou zvláštní jídelnu, nebo venkovní prostor pro oběd, ale Chilburam je natolik malý, že jsme byli pozváni k mnichům, tak říkajíc, do obýváku. Sedělo se na zemi u nízkého skládacího stolku, jídlo bylo prosté, ale jako vždy v Koreji hodně malých chodů: zeleninová polévka, rýže, houby, klíčky, pár druhů listové zeleniny nakládané v paprikové pastě, smažené sladké brambory, palačinka z řas a na závěr ovoce. (Fotky mám bohužel mizerné, bylo tam celkem šero a prostor je malinkatý, tak jenom tuto náladovou):
Během našeho oběda vedle probíhal čajový obřad (jak jsem psal, prostor je tu malinkatý...):
Mniši mají nádherný výhled (obzvlášť nádherné to musí být s východem Slunce a automatem na kafe zdarma - obojí tu je). Byla to úplná reklama na tzv. temple stay, čili chrámový pobyt, který tu prý taky nabízí, ovšem narozdíl od známějších a větších chrámů, si Vás tu nastěhují přímo k sobě do 1+kk. Pepíček opět přitahoval pozornost a navíc si mnišky chtěly povídat, tak jsme se také dozvěděli, že v chrámu jako mniška pobývala jedna Češka. Poté co jsme se naobědvali a Pepíček se částečně napil, ale hlavně polil náhodně nalezeným kafem v kelímku (tady už jsme automat na kafe zdarma neocenili), aby se vzápětí vyválel v prachu a mohl dále pokračovat jako čuník, jsme se vydali na další cestu. Třeba za dalším z reliéfů (ten Buddha si umí ale vybrat místo s výhledem):
Náhodou jsme dobyli vrchol celého pohoří (předvádím hrdinnou pózu, kterou jsem okoukal od místních u vrcholových kamenů):
Při sestupu opět procházíme kolem dalšího z chrámů (Namsan je doslova prošpikován zachovalými památkami prastaré dynastie Silla, proto sem jezdí tolik turistů, je to jako být na výletě v muzeu):
A tím byl turistický program ukončen. Pak už jsme jen přespali, ráno pečlivě ustlali...
...a doufali, že zastávka, odkud měl jet autobus na nádraží, stále zastávkou je (o víkendech místní trh evidentně expanduje do vozovky):
Jeďte do Gyeongju, stojí to za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat