Ano, máme další Nový rok. Tentokrát podle čínského lunárního kalendáře, jak asi mnozí víte. Korejci více prožívají tento Nový rok, několik místních nám během procházky k němu přálo (anglicky a někteří korejsky - aspoň tedy předpokládáme, že nám neříkali něco jako "uhni víc vpravo" nebo tak). Dodržují staré zvyky a jedí tradiční jídla, obdarovávají se často dárkovými krabicemi (viz příspěvek "Korejské bonboniéry"). Protože oslavy příchodu nového roku jsou rodinnou záležitostí, ani jsem nepočítal, že bychom se mohli těchto svátků byť jen dotknout. Ale osud nám do cesty přihrál několik důrazných korejských dam...
Ale popořádku! Šli jsme dnes podobnou trasou, jakou jsem popisoval v příspěvku "Víkendové procházky", tedy půlka trasy stejná, druhá nová. Šli jsme, občas klouzali, cestou necestou:
Cesta při občasném bruslení probíhala poklidně, až jsme tak po dvou hodinách doklouzali k budhistickému chrámu Dalmasa se spektakulárním výhledem na Soul:
Bloumáme areálem chrámu:
Když nás v jednom místě odchytí první z důrazných korejských dam a zatáhne nás do malé místnůstky infocentra, že si naprosto nezbytně musíme dát kafe. Záměrně nepíšu kávu, tady se hodně pije takové kafe, jak když si přecedíte slabšího turka ze standardky. Ani jsme se moc nebránili, v místnosti bylo teplo a měkké sezení. Navíc už venku Pepíček nějakou dobu dával najevo, že se mu něco nelíbí. A tady vevnitř kombinace hladu a utrpení prožitého z toho, že musel spát v nosítku (a vůbec tak nějak ho štval svět a bolely skrčené nožičky), způsobila, že se rozeřval na celé kolo a nebyl k utišení. Návštěvníci infocentra se začali nenápadně vytrácet. Co s ním? Jedině nakojit, nic jiného nezabere! Jakmile se Maruška připravuje na krmení, zasahuje další z důrazných korejských dam a odvádí nás ven a následně do jiné budovy chrámu. A tady se prozradilo tajemství budhistických chrámů. Zvenku jak z patnáctého století:
A vevnitř za druhými dveřmi jak mávnutím kouzelného proutku moderní elegantní místnost pro čajový obřad:
...s vytápěnou podlahou. Musím se přiznat, že jsem chvíli uvažoval, jestli se mi ten krásný leštěný dřevěný stůl z jednoho kusu dřeva vejde do batůžku!
Podívejte se, jak vypadá miminko nakrmené v takovém parádním prostředí, to mluví za vše:
Možná měl i radost z toho, jak si fikaně zařídil parádní jídelnu.
Opouštíme tento noblesní azyl a potkáváme další důraznou korejskou dámu. Ta topí pod kotlem a naviguje nás do přilehlého stanu:
Tady se konečně dotkneme korejské novoroční oslavy. A sice tím, že sníme tradiční novoroční polévku s rýžovými knedlíčky (dole sekunduje kimči):
Říká se, že snědením této polévky si přidáte další rok života. Tedy pokud je to pravda, měli jsme to s chlupem. Když si uvědomím, že jinde jsme na polévku nenarazili, chrám na původní trase nebyl a vlastně jsme do něj zabloudili...
Na cestě z chrámu nám ještě kolemjdoucí muž vtiskne do ruky igelitku s tradičním rýžovým koláčem a naznačuje, že je to dar. Uklidňuje nás trochu, že na na igelitce je jméno chrámu a přijímáme. (Doma zjišťujeme, že je toho asi kilo a nemá to žádnou chuť, což částečně vysvětluje, proč jsme byli tak štědře obdarováni. Jeho žvýkavá konzistence je ovšem lehce návyková, takže ho možná Maruška zkusí sníst obalený grankem nebo skořicí...)
Cestou k metru už nic nečekaného. Jen v jednom místě potkáváme gymnastické kruhy pod širým nebem. Já starý Sokol neodolám a předvádím i s Pepíčkem na hrudi celkem povedený rozpor na kruzích. Nemyslíte?
Uznávám, bylo to s malou oporou:
Jestli zjistíme, že i na další měsíc připadá nějaký nový rok, dočkáte se další novoroční procházky!
