Pepíček se seznamuje s flórou a faunou

Tak jsem tuhle stihnul během tří dnů dvě své "poprvé". V pátek mě taťulda vytáhnul do akvária s kamarádem Elmem, jeho maminkou a babičkou, a v neděli jsme byli v ZOO s kamarádkou Yunou a jejími rodiči. To s námi byla dokonce i máma, která na nás jinak přes týden zvysoka kašle.
V akváriu jsme s Elmem chytali rybičky tak zuřivě, že jsme usnuli vyčerpáním zrovna u sekce se žraloky kousek před koncem.

Fakt nevím, proč na mě ten rejnok tak blbě čuměl...

 Axolotla jsem poprvé viděl nejenom já, ale i táta:

 

 V ZOO naštěstí pěkné počasí vylákalo ven nejen nás, ale i zvířátka:

 
V areálu je dokonce botanická zahrada s velkým skleníkem:

 Dlužno podotknout, že mezi zvířátka jsme docela zapadli:

 

Už víte, po kom mám ten okouzlující úsměv?

Většinou se ale tvářím drsně, holky na to dost letí, jak můžete koneckonců vidět sami:

Pepíček: praktické rady a varování

Ti, kteří už mají své ratolesti, mohou zavzpomínat a ti, kteří se na ně chystají, se mohou trochu připravit:

- Když se zatváří jako idiot, neparoduje své rodiče, ale tlačí do plen!

- Pozor, dělá si zásoby. A je jedno, jestli v puse, nebo v ruce. Jestli se něco pokouší žvýkat dásněmi, může jít o kus kartónu z krabice, kterou někde ukořistil, nebo kousek okurky, který ráno dostal, aby se rodiče mohli v klidu nasnídat.

- Kukuřičné křupky - nejlepší organické lepidlo na světě! Tedy nejdřív je potřeba křupku řádně rozžmoulat. Po celý zbytek dne pak můžete nacházet kukuřičné chrchele na oblečení, ve vlasech a podobně.

- Sebelepší hračka žízeň nezažene!

- Kapsička s ovocnou přesnídávkou = 2 minuty klidu. Krabička od zubní pasty = 5 minut klidu.  Finská aplikace Pikku Kakkonen na tabletu = 7 minut klidu. Kojící matka = k nezaplacení.

- Dokonale ovládá braní předmětů jen tak mimochodem! Že kouká přímo Vám do očí ještě neznamená, že bokem nezanoří ruku do misky s horkými kolínky, nebo do hrnku s čajem.

- Svět se musí hýbat! Ideální je, když utíká dozadu kolem kočárku. V nouzi je možno nahradit kýváním hlavou ze strany na stranu.

- Každá hračka má poločas atraktivity! To je doba, po kterou si s ní hraje samostatně. V druhém poločase už jen za asistence rodiče (rodič s ní musí hýbat, mluvit za ni). Poté už je hračka spíš k vzteku. Ale dobrá zpráva je, že druhý den začíná nový poločas. Ale dopředu se většinou neví, jak dlouhý ten poločas je.

- Ovládá chvaty bojovníků v kleci! Tak dobře vyškubnout vlasy, dloubnout do oka, nebo rýpnout do nosní sliznice hned tak někdo neumí.

- Kapou z něj sliny, že by i vetřelec záviděl! A žíravé jsou asi tak stejně. Za pomoci jednoho, dvou zubů udělá z knihy slizký rozmočený kvádřík.

Tak už to chápete, jo?

Velikonoční střípky

Hned na začátku se musím přiznat, že název je vějička. Protože Velikonoce se v Koreji slaví stejně jako Vánoce, to znamená většinou nijak zvlášť, nejste-li věřící. Ani korejští obchodníci ještě neobjevili jejich komerční potenciál, takže jediná, zato křesťanská připomínka Velikonoc jsou tato dvě vajíčka s nápisy Jesus has risen a Haleluja. Dostali jsme je už o neděli velikonoční od dětí, které jsme potkali u jedné stanice metra cestou na další úsek Seoul Trail:

Ani jsem se tentokrát nemusel ohánět pomlázkou a volat: Hody, hody, doprovody...

Krom toho nastal o víkendu další historický moment. Už jsem měl po bezmála pěti měsících dost zdravé korejské stravy a musel jsem si koupit hamburger! Řetězec, kde jsem ho koupil, se jmenuje Lotteria a hamburgery dělá lepší než McDonald's.

I máma v Koreji byla překvapena, jak byl dobrý! Navíc jsme při následném nakupování objevili pečivo, které se jmenovalo doslova německý Brot, čili německý chléb. Je to hodně nadýchaná bulka a chutí opravdu připomíná chléb. Pečivo, které je chlebu zatím asi nejblíž (nikoli ovšem cenou):

 Jen tak mimochodem jsme uviděli krabici od specializovaného kusu bílé techniky:

A teď z událostí rodinných. Z Pepíčka se občas stává výzkumník. Tuhle jsem ho přistihl, jak držel svůj hrneček s víčkem s otvory na pití dnem vzhůru a druhou ručičkou se snažil chytit ty divné provázky, co z něj visely...

Taky už vyzkoumal, že začínáme být neteční k jeho úpěnlivému pláči, kterým doprovází položení na bříško. Takže nakonec se otáčí sám, i když stále s řevem:

Taky jsem při prohlížení fotek z víkendu zjistil, že Pepíčka nemám šanci zapřít, dokážeme totiž čumět oba úplně stejně (zde při poledním odpočinku na výletě):

Válet šunky zvládáme také simultánně:

Doufám, že jste si i Vy během Velikonoc stihli odpočinout!

Jaro v Soulu

Teploty už poměrně pravidelně stoupají ke dvaceti stupňům a v noci neklesají pod deset. Minulou středu celý den pršelo. Takže si to korejská příroda sečetla a prakticky všude se o víkendu objevily květy. Na začátku ale malý krok stranou. Ve stylu manga či hentai vykvetla korejská děvčata:

Ale hlavně všude kvetou zlaté deště, pak fialově kvetoucí keře, jméno bohužel neznáme:

Je to mnohdy poměrně překvapující pohled, protože v holém listnatém lese je to najednou úplně nová barva:

Tady mi tedy kontrast trochu ruší zelené jehličnany, ale snad aspoň náznak dojmu je patrný. A nakonec všechny tři nejvíce zastoupené kvetoucí rostliny pěkně pohromadě a navrch jedno kvítko v rozpuku:

A samozřejmě kvetou třešně, tedy sakury. Jednu fotku pod třešněmi jsme si nechali udělat během nedělní procházky po dalším úseku Seoul Trail.

Bylo poměrně pěkné počasí s na jaro nečekaně dalekou dohledností. Přikládám panorama Soulu focené z jižního okraje města. Minulé pondělí slavnostně otevřený 555m vysoký mrakodrap Lotte World Tower je na obrázku úplně vpravo (obrázek by se měl po rozkliknutí zvětšit):

Trošku jsem experimentoval s dalekohledem před foťákem telefonu a tady je věž ještě v detailu:

Cestou jsme také procházeli městským parkem, což v Soulu nebývá zrovna na každém rohu (navíc bez Korejců!):

Nakonec pro jemné duše přihazuji jednu jarní romantickou:

Měli jsme kliku, naštěstí jsme nikde nepotkali rozkvetlou blbost. Snad nám to vydrží!

Česko-Slovenský piknik

Sedím na dece na oschlé posekané trávě, jejíž stébla si přinesu domů přichycené na všem, bolí mě trochu kolena, protože na turecký sed nejsem moc zvyklý, cpu se perníkem a koukám na betonový model příšery v životní velikosti, která se má údajně vyskytovat v řece o pár kroků dál. A poprvé za čtyři měsíce se nemusím sveřepě soustředit na hovor, který plyne okolo, protože, hurá, je česky!
Nad námi stojí strejcové s pivem v ruce (snad mi pánové prominete), svítí Slunce a pofukuje ještě poměrně studený vítr.

Opodál si kope kluk merunou se svým tátou a pár dalšími nešťastníky, které zlákal k pohybu. Celé je to tak známé a domácí, že člověk zapomene, že říční ostrov, na kterém se nachází, se jmenuje Yeouido a praotec Čech by odsud musel k Řípu mašírovat nejméně rok ostrou chůzí.

Všechny lidi, se kterými teď sedím, jsem před hodinou ještě neznal. Tady se ukazuje, jak je někdy dobré mít s sebou mimino, protože jeho přítomnost tak nějak samovolně prolamuje ledy. Pepa jde z ruky do ruky, dští úsměvy, ukazuje oba své zuby a se všemi je kamarád. Což má další výhodu, protože si od něj chvilku odpočineme.

Je tu pestrá sbírka příběhů. Ti/y se tu oženili/vdaly, ten tu hraje ve filharmonii, ten tu trénuje hokej, ta tu vaří česká jídla, ta pracuje na ambasádě, ten zařizuje českou účast na olympiádě. Někdo tu studuje, někdo dělá Korejcům osobního trenéra, někdo tu pracuje pro českou firmu. Jmen to na mě bylo moc, v paměti mi ale utkvěl korejský bohemista s českým jménem Karel.

Informaci o pikniku našla máma v Koreji na fejsbukové skupině Slováci a Češi v Soulu. (Mimochodem Slovák nakonec nedorazil ani jeden, ale kromě Karla tu byly ještě Číňanka s Korejkou.) A protože počasí mělo být příjemné, rozhodli jsme se na piknik dojít podél řeky, odhadem asi pět kilometrů. Cesta vede cyklostezkou sdruženou se stezkou pro pěší a má poměrně osobitou atmosféru, ostatně posuďte sami:

Vede většinou pod víceproudou silnicí. Na mě moc dobrý dojem nedělá, je zaprášená a občas pokálená od ptactva. Možná v parném létě díky stínu a přilehlé řece bude příjemnější. Až když se přibližujeme k ostrovu, silnice míří dál od řeky a stezka vystupuje na povrch. Zde panorama s mosty a mrakodrapy na druhém břehu řeky Han:

Blížíme se k ostrovu a přecházíme úzký kanál, díky kterému je vlastně Yeouido ostrovem:

Míjíme budovu číslo 63, která byla donedávna nejvyšším mrakodrapem v Soulu.

A přicházíme do parku, který je na první pohled oblíbeným místem pro pikniky pod širým nebem. Nebo aspoň pro pikniky pod stanem:

Ještě míjíme veliké umění:

A pomalu přicházíme na místo srazu. Rozkládáme deku na přímém slunci, protože je tu míň Korejců (nechtějí se opálit) a zbytek už znáte.

Ještě doplním, že skupina je tak nějak po česku aktivní a schází se jednou měsíčně v české hospodě "Na zdraví" (ve čtvrti Gangnam, kdo si vzpomíná na "hit" Gangnam Style) na pivo. Tak se s nimi, počítám, ještě uvidím.