Česko-Slovenský piknik

Sedím na dece na oschlé posekané trávě, jejíž stébla si přinesu domů přichycené na všem, bolí mě trochu kolena, protože na turecký sed nejsem moc zvyklý, cpu se perníkem a koukám na betonový model příšery v životní velikosti, která se má údajně vyskytovat v řece o pár kroků dál. A poprvé za čtyři měsíce se nemusím sveřepě soustředit na hovor, který plyne okolo, protože, hurá, je česky!
Nad námi stojí strejcové s pivem v ruce (snad mi pánové prominete), svítí Slunce a pofukuje ještě poměrně studený vítr.

Opodál si kope kluk merunou se svým tátou a pár dalšími nešťastníky, které zlákal k pohybu. Celé je to tak známé a domácí, že člověk zapomene, že říční ostrov, na kterém se nachází, se jmenuje Yeouido a praotec Čech by odsud musel k Řípu mašírovat nejméně rok ostrou chůzí.

Všechny lidi, se kterými teď sedím, jsem před hodinou ještě neznal. Tady se ukazuje, jak je někdy dobré mít s sebou mimino, protože jeho přítomnost tak nějak samovolně prolamuje ledy. Pepa jde z ruky do ruky, dští úsměvy, ukazuje oba své zuby a se všemi je kamarád. Což má další výhodu, protože si od něj chvilku odpočineme.

Je tu pestrá sbírka příběhů. Ti/y se tu oženili/vdaly, ten tu hraje ve filharmonii, ten tu trénuje hokej, ta tu vaří česká jídla, ta pracuje na ambasádě, ten zařizuje českou účast na olympiádě. Někdo tu studuje, někdo dělá Korejcům osobního trenéra, někdo tu pracuje pro českou firmu. Jmen to na mě bylo moc, v paměti mi ale utkvěl korejský bohemista s českým jménem Karel.

Informaci o pikniku našla máma v Koreji na fejsbukové skupině Slováci a Češi v Soulu. (Mimochodem Slovák nakonec nedorazil ani jeden, ale kromě Karla tu byly ještě Číňanka s Korejkou.) A protože počasí mělo být příjemné, rozhodli jsme se na piknik dojít podél řeky, odhadem asi pět kilometrů. Cesta vede cyklostezkou sdruženou se stezkou pro pěší a má poměrně osobitou atmosféru, ostatně posuďte sami:

Vede většinou pod víceproudou silnicí. Na mě moc dobrý dojem nedělá, je zaprášená a občas pokálená od ptactva. Možná v parném létě díky stínu a přilehlé řece bude příjemnější. Až když se přibližujeme k ostrovu, silnice míří dál od řeky a stezka vystupuje na povrch. Zde panorama s mosty a mrakodrapy na druhém břehu řeky Han:

Blížíme se k ostrovu a přecházíme úzký kanál, díky kterému je vlastně Yeouido ostrovem:

Míjíme budovu číslo 63, která byla donedávna nejvyšším mrakodrapem v Soulu.

A přicházíme do parku, který je na první pohled oblíbeným místem pro pikniky pod širým nebem. Nebo aspoň pro pikniky pod stanem:

Ještě míjíme veliké umění:

A pomalu přicházíme na místo srazu. Rozkládáme deku na přímém slunci, protože je tu míň Korejců (nechtějí se opálit) a zbytek už znáte.

Ještě doplním, že skupina je tak nějak po česku aktivní a schází se jednou měsíčně v české hospodě "Na zdraví" (ve čtvrti Gangnam, kdo si vzpomíná na "hit" Gangnam Style) na pivo. Tak se s nimi, počítám, ještě uvidím.