Letíme za exotikou

Česká republika je v Koreji populární jako cíl dovolených. Obzvlášť jeden kolega mámy v Koreji už několikrát říkal, jak by rád jel do Prahy. A i mně se nakonec stalo to samé, těšil jsem se na dovolenou v Česku jak malé dítě. Akorát, že Korejci se nejspíš těší na to, jak si užijí romantické atmosféry nějakého starobylého města, já se těšil na to, až odevzdám dítě do rukou babiček a užiji si klidu, trochu piva, dost jídla bez rýže, příjemných teplot, koupání v přírodních koupalištích a tak vůbec letních radovánek.

Na odlet do Prahy jsme se chystali prakticky týden předem (shánění suvenýrů a podobně), ale některé věci prostě nepodchytíte. Třeba ucpaný záchod plný splašků, a to hodinu před odjezdem autobusu na letiště. Naštěstí máma v Koreji dokázala na místních vydobýt prostředky, kterými se katastrofu podařilo vyřešit. V tomto světle už byla následně Pepíčkem počůraná podlaha jen nevinná epizodka. Naštěstí byly tímto všechny "veselé" příhody vyčerpány a i cesta už proběhla klidně.

I když občas se někdo musel důrazně připomenout, protože mléčné zásoby je potřeba pravidelně doplňovat, viď Pepíčku!

Ono tedy dovolená. Nic není zadarmo, takže máma v Koreji trávila podstatnou část pobytu na konferenci. Nicméně i v mezičase bylo dost příležitostí užít si domovinu. Vlastně činnosti a momenty, které v Koreji vůbec zažít nemůžeme. Třeba stůl hojnosti na Vysočině:

Parkování na D1 cestou zpět:

Posezení s kamarády a s pívem na schodech:

Zahrádkaření:

Rohlík:

Koupání v přírodním koupališti:

Nebo zapatlat se prvním tvarohovým nanukem s čokoládou v životě (babičky neumí nic než kazit pečlivě vychovávané dítko):

I když už jsme zase v Soulu, v duchu hledíme do příštího léta, kdy se tyto zde nedostupné prázdninové aktivity stanou zase dostupnými (snad až na tu ucpanou D1):

Trocha poetiky na pondělní ráno

Hrátky s makrorežimem:

A máma v Koreji vám k fotce složila Haiku:

V kapkách je schovaný svět
mnohokrát.
Po dešti
bude zas jen jeden.

Korejské střípky, aneb co se nevešlo I

Aktuálně o počasí

Dorazil monzun. To znamená časté lijáky, téměř pořád zataženo, teploty přes den se drží kolem 28°C a v noci neklesají moc pod 25°C, vlhkost se drží mezi 80 a 90 procenty, někdy určitě i víc. Jestli jsem někdy chtěl zažít vlhké tropické dusno, tak teď ho mám. Ale už po krk a to takové počasí trvá jen něco přes týden. Až z Ameriky se mi smějí, že jsem doma zavedl trenkovou módu. Bodejť ne, když se ve více vrstvách oblečení při každém pohybu zpotím, jak ta pověstná vrata od chlíva. A venku už zase prší...

Takhle vypadala předpověď z minulého týdne. Pro Soul platí horní řádka:

Převážení nákladu

Korea je rozvinutá země, aut je tu mnoho a taky mnoho nákladních. Ale s oblibou se pro převážení nákladu používají i jiná vozidla. Třeba tříkolky:

 Nebo i podomácku vyrobené čtyřkolky:

Ale nejrozšířenější jsou skútry a malé motorky. Nejčastejší varianta je tato:

 

Používá se pro odvoz odpadů, přivážení nákupů, pizzy, grilovaných kuřat a obědů vůbec. Je naprosto běžné, že poslíček přiváží studentům jídlo na terasu menzy, případně je shání kdesi na louce v areálu univerzity.

Přebráním klíčků od takové motorky získáváte neskutečnou moc. Rázem pro vás neplatí dopravní předpisy a jediným omezením je přilnavost pneumatik, výkon motoru a rychlost vlastních reakcí. Poslíčci běžně jezdí po chodnících, skrz podchody a úzké uličky trhů, nemusí respektovat červenou na semaforu, rychlostní omezení jsou dána tím, co zrovna motorka zvládne. Přednosti není potřeba moc dávat, úzká motorka se vždycky do nějaké skuliny vejde. Na druhou stranu jsem neviděl, že by takový poslíček boural, nebo zavadil o člověka.

Motorky jsou svérázně po domácku upravovány. Samozřejmostí je obrovská ložná plocha, mnohdy se kvůli ní prodlužuje zadní kyvná vidlice a přidává druhý pár tlumičů. Hitem jsou plastové revmaplechy, chrániče rukou ve tvaru obrovských rukavic pevně přidělaných k motorce, plexi, různobarevná světýlka a klaksony od náklaďáků. Takový stroj pak jezdí celoročně, bez ohedu na počasí, ve slejváku, horku, mrazu. Viděl jsem několik skútrů bez zaváhání vyjet kopec s námrazou, na kterém ztroskotalo tak 90% aut a autobusů.


Fotografie z cest
Znáte někdo tuto značku?

Povedená lavička lákající k posezení (kromě mámy v Koreji, která na ni pózovat důrazně odmítla):

Velkoměstské hrůzo-kratochvíle

Posledně, když jsme se byli koupat v bazénu u řeky, jsme zjistili, že v blízkosti je půjčovna kol, a to dokonce i kol vybavených s dětskou sedačkou. Tedy když vám nevadí, že kolo má jeden převod a sedačka se dá vytáhnout na postavu metr padesát. Naštěstí cyklostezka vede prakticky po rovině, holt dolní tok řeky.

Během dvou hodin, kdy jsme měli pronajatá kola, jsme stačili dojet za jeden ohyb řeky a ještě udělat provizorní piknik. Pepíček si jízdu užíval po svém, zjistil, že se v sedačce bezvadně usíná.

Ze soboty na neděli se změnilo počasí, v noci se přihnal monzun, ale přes den bylo lépe, jen občas sprchlo. Zvolili jsme městskou turistiku a šli si prohlédnout Seoullo 7017, novou atrakci v centru, zpřístupněnou veřejnosti teprve od 20. května. O co jde? Je to jednoduché, jeden starý, již nepoužívaný nadjezd přeměnili na pěší koridor. Pokud se nepletu, o Seoullo referovaly i české sdělovací prostředky. Vzhledem k masivní reklamní kampani tak byla volba deštivého počasí přímo ideální, pokud se člověk nechtěl mačkat jako v ranní špičce metra.

Celá kratochvíle se nachází u staré nádražní budovy. Pro mě je to největší připomínka evropské architektury, kterou jsem zatím v Koreji viděl. A musím říct, že velmi osvěžující připomínka.

Budova už jako nádraží nefunguje, je využívaná jako galerie. Vstup byl zdarma, o to ochotněji jsme si šli prohlédnout instalace.

Vystavované bylo zrovna moderní umění. Pro duchem kluky jsou samozřejmě nejlepší interaktivní exponáty, takhle se aspoň na chvilku stala součástí výstavy naše rodina.

Pobavil nás taky interaktivní obraz, kterým se dalo "projet", když si člověk sednul na kolo instalované před ním a šlapal. A pak už jsme vystoupali na nadjezd. V Česku jsou teď populární cesty v korunách stromů, Korejci si udělali cestu v korunách mrakodrapů (všimněte si věže katedrály maskované mimikrami před hotelem Hilton vlevo a legračních okýnek u hotelu napravo).

Cesta je poseta betonovými skružemi se stromy a rostlinami od rajčat po růže, ostatně posuďte sami, zde cosi na způsob japonských bonsají či suiseki.

Lepší představu o okolí místa se dá získat z následujících panoramat:

Nemůžu si odpustit klasickou kompozici "Růže mezi trním":

Také se musíme pochlubit atletickými úspěchy benjamínka:

Akorát nás překvapilo, že jsme na místě strávili čtyři hodiny. Délka Seoullo je něco málo přes kilometr, to mělo být do půl hodiny hotovo tam i zpátky...