úterý 4. července 2017

Velkoměstské hrůzo-kratochvíle

Posledně, když jsme se byli koupat v bazénu u řeky, jsme zjistili, že v blízkosti je půjčovna kol, a to dokonce i kol vybavených s dětskou sedačkou. Tedy když vám nevadí, že kolo má jeden převod a sedačka se dá vytáhnout na postavu metr padesát. Naštěstí cyklostezka vede prakticky po rovině, holt dolní tok řeky.


Během dvou hodin, kdy jsme měli pronajatá kola, jsme stačili dojet za jeden ohyb řeky a ještě udělat provizorní piknik. Pepíček si jízdu užíval po svém, zjistil, že se v sedačce bezvadně usíná.


Ze soboty na neděli se změnilo počasí, v noci se přihnal monzun, ale přes den bylo lépe, jen občas sprchlo. Zvolili jsme městskou turistiku a šli si prohlédnout Seoullo 7017, novou atrakci v centru, zpřístupněnou veřejnosti teprve od 20. května. O co jde? Je to jednoduché, jeden starý, již nepoužívaný nadjezd přeměnili na pěší koridor. Pokud se nepletu, o Seoullo referovaly i české sdělovací prostředky. Vzhledem k masivní reklamní kampani tak byla volba deštivého počasí přímo ideální, pokud se člověk nechtěl mačkat jako v ranní špičce metra.

Celá kratochvíle se nachází u staré nádražní budovy. Pro mě je to největší připomínka evropské architektury, kterou jsem zatím v Koreji viděl. A musím říct, že velmi osvěžující připomínka.




Budova už jako nádraží nefunguje, je využívaná jako galerie. Vstup byl zdarma, o to ochotněji jsme si šli prohlédnout instalace.


Vystavované bylo zrovna moderní umění. Pro duchem kluky jsou samozřejmě nejlepší interaktivní exponáty, takhle se aspoň na chvilku stala součástí výstavy naše rodina.


Pobavil nás taky interaktivní obraz, kterým se dalo "projet", když si člověk sednul na kolo instalované před ním a šlapal. A pak už jsme vystoupali na nadjezd. V Česku jsou teď populární cesty v korunách stromů, Korejci si udělali cestu v korunách mrakodrapů (všimněte si věže katedrály maskované mimikrami před hotelem Hilton vlevo a legračních okýnek u hotelu napravo).


Cesta je poseta betonovými skružemi se stromy a rostlinami od rajčat po růže, ostatně posuďte sami, zde cosi na způsob japonských bonsají či suiseki.


Lepší představu o okolí místa se dá získat z následujících panoramat:



Nemůžu si odpustit klasickou kompozici "Růže mezi trním":


Také se musíme pochlubit atletickými úspěchy benjamínka:


Akorát nás překvapilo, že jsme na místě strávili čtyři hodiny. Délka Seoullo je něco málo přes kilometr, to mělo být do půl hodiny hotovo tam i zpátky...

2 komentáře:

  1. Ten Pepíček už je nějakej hrozně velikej a šikovnej. Vždyť mu není ještě ani rok a už to není žádný miminko. To jsou věci...

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, jo, letí to strašně rychle, připrav se na to :)

    OdpovědětVymazat