Letíme za exotikou

Česká republika je v Koreji populární jako cíl dovolených. Obzvlášť jeden kolega mámy v Koreji už několikrát říkal, jak by rád jel do Prahy. A i mně se nakonec stalo to samé, těšil jsem se na dovolenou v Česku jak malé dítě. Akorát, že Korejci se nejspíš těší na to, jak si užijí romantické atmosféry nějakého starobylého města, já se těšil na to, až odevzdám dítě do rukou babiček a užiji si klidu, trochu piva, dost jídla bez rýže, příjemných teplot, koupání v přírodních koupalištích a tak vůbec letních radovánek.

Na odlet do Prahy jsme se chystali prakticky týden předem (shánění suvenýrů a podobně), ale některé věci prostě nepodchytíte. Třeba ucpaný záchod plný splašků, a to hodinu před odjezdem autobusu na letiště. Naštěstí máma v Koreji dokázala na místních vydobýt prostředky, kterými se katastrofu podařilo vyřešit. V tomto světle už byla následně Pepíčkem počůraná podlaha jen nevinná epizodka. Naštěstí byly tímto všechny "veselé" příhody vyčerpány a i cesta už proběhla klidně.

I když občas se někdo musel důrazně připomenout, protože mléčné zásoby je potřeba pravidelně doplňovat, viď Pepíčku!

Ono tedy dovolená. Nic není zadarmo, takže máma v Koreji trávila podstatnou část pobytu na konferenci. Nicméně i v mezičase bylo dost příležitostí užít si domovinu. Vlastně činnosti a momenty, které v Koreji vůbec zažít nemůžeme. Třeba stůl hojnosti na Vysočině:

Parkování na D1 cestou zpět:

Posezení s kamarády a s pívem na schodech:

Zahrádkaření:

Rohlík:

Koupání v přírodním koupališti:

Nebo zapatlat se prvním tvarohovým nanukem s čokoládou v životě (babičky neumí nic než kazit pečlivě vychovávané dítko):

I když už jsme zase v Soulu, v duchu hledíme do příštího léta, kdy se tyto zde nedostupné prázdninové aktivity stanou zase dostupnými (snad až na tu ucpanou D1):