Péče o veřejný prostor po korejsku

Zima je v kampusu evidentně měsícem, kdy je potřeba postarat se o stromky, keříky a trávníky. Prakticky celý prosinec se tu přesunovala parta zahradníků, která hrabala listí. To vzápětí napytlovali a odvezli malými náklaďáčky na jedno místo v horní části kampusu, kde balíky zanechali. Pak přijíždělo velké nákladní auto s drapákem a to je odváželo. Legrační je, že to velké auto vždy parkovalo v protisměru. Možná se dá plnit jen z levé strany! A dále to, že Korejci, kteří jsou posedlí tříděním odpadu, si takhle vlastně záměrně vytvářejí směsný odpad. Co se pak s listím dál dělo, už nevím. Napadá mě akorát kompostování, spalování, nebo skládka.

Následuje další velká akce, která probíhá dosud. A to je stříhání keříků a stromů. Předepsaný tvar je jediný: koule. A když už ne koule, tak aspoň polokoule.

Stromků a keříků je v kampusu mnoho, určitě velké stovky, možná jednotky tisíc. A všechny se stříhají ručně. Tedy nůžkami. Stromy stříhají zahradníci ze štaflí. Velkou část keříků ale ostříhala skupina zahradnic. Tady máte jejich fotku.

Jsou to takové milé babičky. Onehdá večer jsme okolo nich jeli s Pepíčkem. Měly už po směně, seděly na dvou lavičkách a povídaly si. Právě když jsme projížděli, sesypaly se všechny na kočárek a korejsky na Pepíčka cukrovaly. Mně se taky snažily něco říct, ale jen z gest jsem pochopil, že obdivují, jaké má Pepíček velké tváře.

Údržbě městské zeleně zdar!