Očkování Pepíčka

Dnes, 12.1.2017, je první den, kdy jsme já a Pepa v Koreji zdravotně pojištěni. Abychom toho dosáhli, bylo nejdříve třeba získat takzvanou Alien Registration Card (jsme teď taková registrovaná vetřelčí rodina). Tu jsme si obstarali na imigračním. Celé to trvalo asi 3 týdny. Dostali jsme ji vlastně pod stromeček, přesně 23.12.  Nyní máme dlouhodobé vízum a můžeme chtít třeba právě to zdravotní pojištění.

Mimochodem, obstarání karty se neobešlo bez nervů. Mají velmi zvláštní procedury, kdy veškeré placení probíhá přes automaty - opatření proti korupci??? Samozřejmě jsme hned udělali chybu a zaplatili něco, co jsme neměli. Naštěstí šlo udělat refundaci (Poznámka mámy v Koreji: mě se toto povedlo udělat potom ještě dvakrát...). Ta byla k dispozici ve druhém patře. Vstoupili jsme i s kočárkem do výtahu. Koukáme - přeškrtlé tlačítko u druhého patra a druhé patro se nedalo zvolit. Jak v Kafkově Zámku. Vyjeli jsme do třetího, co se dalo dělat.

Náhoda nám přála, narazili jsme, vlastně omylem, na kojící místnost. Aspoň Pepíček si přišel na své! Já jsem posléze pochodoval s kojencem v náručí po chodbě třetího patra a měl myšlenky černé, jak Pepíčkovy pleny uvnitř, zatímco Maruška vyřídila všechny procedury (Poznámka mámy v Koreji: Tím Honza kulantně shrnul hodinu pobíhání z jednoho patra do druhého, přičemž nahoře mi obvykle tvrdili něco jiného než dole.) a ještě ke všemu zaplatila v přepočtu asi 7 000 Kč za víza. Ale co, hlavně, že je máme.

Z celého imigračního si odnáším akorát následující fotku s povzbuzujícím heslem:

Teď bylo konečně možné zažádat o pojištění. K tomu bylo potřeba doložit mimo jiné i oficiální anglický překlad rodného listu Pepíčka a našeho oddacího listu. Pak se týden nic nedělo. I zjistilo se, že od letošního roku je nutné mít oba dokumenty úředně přeložené do korejštiny... (Poznámka mámy v Koreji: A to mi ještě odmítali uznat moje rodné číslo! Málem jsem si falšovala vlastní cestovní pas!)

Zní to trochu depresivně, dobře, zní to hodně depresivně. Ale máme štěstí, že prakticky všechnu práci udělaly milé paní sekretářky, které se starají o chod Maruščina oddělení. Postaraly se o překlady, našly zatoulanou obálku s překlady (přišla do jiného oddělení a pro jistotu ještě na jméno Maire) a vyřídily pojištění.

A dnes tedy mohl Pepíček slavnostně dostat očkování. Přijeli jsme do zdravotního střediska, o všechno se zajímal:

Mimochodem, Maruška sedí v čekárně a za sklem za zády je ordinace. Recepce, čekárna, ordinace a kojící koutek jsou tu všechny v jedné místnosti jen oddělené skleněnými přepážkami. Možná z důvodu chronického nedostatku prostoru, jak je v Koreji zvykem.

Pak si Pepíček povídal s korejskou paní doktorkou:

Byl plný humoru. Pak byl předán sestřičce, stále plný humoru. Ta mu postupně píchla tři injekce a bylo po humoru. Po první jen koukal, že je něco špatně, ale další dvě obrečel. Naštěstí jen krátce, protože dostal epesní náplasti (A extra porci mléka od té dojnice, co je tu oba dočasně živí. Poznámka mámy v Koreji).

Celé odpoledne byl veselý. Nicméně padla sedmá, přišel splín (Poznámka mámy v Koreji: byl to spíš takový Weltschmerz, jak se hezky česky říká.) a probrečel hodinu a půl. Pak odpadl a usnul.


Tak mu držte palce, ať se z toho hezky vyspí! A nám vlastně taky...