Novoroční procházka

Kampus Seoul National University (SNU) je zařízlý v údolíčku mezi strmýmí kopci. Na jednom ze svahů je umístěn chrám, který se stal cílem naší novoroční vycházky. Východiště tras je hned u vstupní brány do kampusu.

Nejprve je samozřejmě nutno nastudovat trasu:

 A varovné cedulky:

Když už všechno víme, zařadíme se do průvodu ostatních turistů a míříme ke chrámu:

Naštěstí většina ostatních turistů má ambicióznější cíl, takže postupně mizí v bočních cestách vedoucích k okolním vrcholům.

Počasí je příznivé, Slunce prosvěcuje skrz mraky a není mráz. Ale teplo také ne a v noci mrzlo, takže potkáváme ledové jevy.

Poklidně si kráčíme ke klášteru, když se Pepíček rozhodne, že příkoří, kterému je vystaven - je nesen v nosítku, už bylo dost! Začíná se vzpouzet a řvát jak tur. Jak to ten kluk dělá, že si umí vybrat tak příhodnou chvilku? Jsme akorát pod závěrečným velmi strmým stoupáním. Neseme to naše zvířátko do kopce v náručí. Pěkně ztěžknul, budulínek náš. Takhle už mě dlouho mezi lopatkami nebolelo. Nahoře jsme odměněni čajem, který tu z nerezového samovaru rozdává milá paní.

V chrámu zrovna probíhá obřad, takže jsme ani nenahlédli. Venku je slyšet ťukání do dřevěné rolničky, bouchání na buben, cinkání a hlas mnicha. Obhlížíme chrám zvenku.

Pepíček začíná nakrabovat. Přidávám se a společně děláme nespokojeného Buddhu:

Má hlad! Až dodatečně si během kojení uvědomujeme, že sedíme zády k soše, ke které se chodí spousta lidí klanět. Snad má božstvo cit pro vyšší zájmy (krmení Pepíčka přeci) a odpustí nám.

Pak už jen obhlédneme hospodářství kláštera. Na vysvětlenou, každý klášter, který jsme zatím viděli, má místo, kde stojí nádoby s kimči a sojovou pastou. Tady se ještě navíc suší svazky lupení, které připomíná salát. Moc tedy nevoní...

Pak už sestupujeme, Pepíček si naštěstí dává říct a nechává se nést v nosítku. Cestou zpět si ještě fotíme selfie u jezírka. Je to pěkné místo na letní pikniky, odhadujeme, že tu bude hlava na hlavě.

Pak už jen nejkratší cestou jdeme bydlet.

Hezký Nový rok!