Korejci mají propracovaný systém recykování, alespoň to tak na první pohled vypadá. Totiž v garáži máme místo, kam vytřiďujeme odpad. A co mě už zpočátku zarazilo, bylo množství specifických kategorií. Vlastně i rozesmálo, vždyť například papír se třídí do tří popepnic: Do jedné noviny, do druhé malé papíry a do třetí papíry velikosti A4. Velké papíry (třeba větší a velké krabice) se dávají ještě na zvláštní místo vedle. Na plasty se vede taky několik kategorií, včetně polystyrénu a igelitových pytlíků. Zbytky od jídla se taky hází zvlášť (k takovému místu se obzvlášť v létě přistupuje vždy se zadrženým dechem a pokud možno i zacpaným nosem). Do kompostu na zahrádce si ale člověk třeba kosti nehází, takže jak se pak s takovým organickým odpadem nakládá, to těžko říct. Jediné, co v Čechách máme navíc, je kontejner na bílé, resp. barevné sklo, tady se totiž vše hází do jedné popelnice. Ostatně posuďte sami:
Ale občas ani takové množství popelnic není nic platné. Příklad? Koupíte si krabici sušenek, tak asi dvacet deka a v ní je každá dvou a půl gramová sušenka zabalená ve zvláštním obalu, který se třídit nedá a musí se ukládat do směsného odpadu. Korejci jsou taky posedlí (teprve relativně nedávno objevenou) láskou ke kávě, kterou ale vždy zásadně pijí z papírových kelímků, i když sedí v kavárně a nikam s ní neběží. Na porcelán si tu prostě moc nehrajou (máma v Koreji: dokonce i v práci je vždy připravená železná zásoba papírových kelímků, místo toho, aby si každý přinesl svůj hrneček). Při množství Korejců a vypité kávy je to docela pěkná hromada odpadu. Prostě Korejci jsou mistři třídení i produkce odpadu v jednom...
Když už mluvíme o odpadech, motorka z následujícího obrázku vypadá, že už ji z nějakého kontejneru na tříděné motorky vytáhli. Ale i přes to, že na ní není kousek kovu nenapadený rzí, sedlo drží pohromadě jen igelit a možná průhledná lepící páska, řídítka nejsou přes igelitové pytlíky vidět (tam musí být mikroklima...) a vůbec je tak nějak celkově obouchaná a nevzhledná, jedná se vysoce funkční náklaďák. O tom svědčí prodloužená zadní kyvná vidlice a velká ložná plocha a mám pocit, že měla i jeden pár zadních tlumičů navíc. Tento peklostroj jsem viděl opakovaně jet a motor měl překvapivě zdravý zvuk. Evidentně slouží dobře:
Hmyzí okénko
Už si můžu dovolit tvrdit, že žádný další zajímavý hmyz neuvidím, protože s příchodem nočních mrazů všichni hmyzáci zalezli. Tady je výběr nejzajímavějších:
Cikáda. O těch už jsem se tuším zmiňoval. Začaly cvrkat, jen co se denní teploty dostaly ke třicítce
a dokud nespadly pod pětadvacet, pořád byly slyšet. Tato si nám sedla na síťku proti komárům, co máme v oknech. Jakmile začalat cvrkat, tak jsem ji odcvrnknul, protože to byl rachot jak od motorové pily. To by člověk do pár centimetrů velkého tvora neřekl:
Kudlanky: Jsem nadšený, protože poprvé v životě jsem je viděl ve volné přírodě. A ještě to byly poměrně velké kusy, tyto dvě měly každá kolem deseti centimetrů:
Pavouci: Toto je jediný druh pavouků, které jsem viděl v kampusu univerzity. Objevili se najednou po období dešťů v červenci téměř všude. Tkali velké sítě, běžně o průměrech 60 - 80 cm, natažené klidně v dvoumetrových mezerách mezi stromy. Sítě doplňovala další vlákna před a za rovinou sítě a vytvářela tak zvláštní 3D struktury. Něco takového jsem nikdy neviděl. Největší jedinci měli rozpětí nohou i deset centimetrů. Na začátku listopadu jako mávnutím kouzelného proutku opět všichni zmizeli.
Pak jsme se ještě párkrát seznámili s komáry (zvlášť chudák Pepíček), ale ti vypadají stejně jako v Čechách. A při rozmáznutí na zdi dělají stejné krvavé fleky. Dobře jim tak!
Žádné komentáře:
Okomentovat