Hacker Pepíček

Dnes jen krátce o dvou událostech:

První: Pepíček má hračku, která vypadá jako malý notebook, má pár barevných tlačítek, jednu myš a pár diod supluje displej. Mluví anglicky a španělsky, no mluví, umí počítat do deseti, přeříká abecedu a zahraje pět písniček, zabliká pár čísel a několik tvarů. Konstrukce je celkem masivní, vydrží když po něm dítě leze a šlape, bouchá a mlátí při zavírání. I vnitřnosti jsou odolné proti náhodnému mačkání kláves a doposud se nedaly splést a vždy každé tlačítko zahrálo správnou nahrávku. Ale nezdolné úsilí bylo korunováno úspěchem, mladému hackerovi se podařilo přesvědčit hračku, aby začala vydávat vibrace podobné stavebnímu stroji. Takže jsme novému hluku nejprve nevěnovali pozornost, pak se šli podívat z okna, jaký zázračný kus techniky nám Korejci na jedné z okolních staveb přichystali a až poté jsme přišli na to, že zdroj hluku je v místnosti. Rafinovaně zaseknutá růžová klávesa způsobila kromě vrnění i epileptické blikání displeje a dalo nám trochu práce ji uvolnit a překazit tak mladému hackerovi jeho dílo zkázy.

A druhá (a ta mi doopravdy vyrazila dech): Byli jsme tuhle s Pepíčkem zkoumat okolí vstupu do budovy, kde bydlíme, hlavně jsme zápasili se čtyřmi schody před vstupem, snažil jsem se přesvědčit dítko, aby samostatně ty schody slezlo. Ale jemu se nechtělo a místo toho se rozhodl, že půjde prozkoumat vstupní dveře. Připlazil se k nim a opřením o rám se u nich vztyčil. A vstupní dveře, které se otevírají na kód a scan hřbetu ruky (jak jsem psal hned ve druhém příspěku z Koreje), ty vstupní dveře, ke kterým je přísná politika získávání přístupu, takže ani naše návštěvy neměly možnost vstupní kód získat, tak tyto vstupní dveře se před ním okamžitě otevřely. Poté, co jsem se probral z ochromení úžasem a odstranil dítko z dráhy zavírajících se dveří, jsem se dal do zkoumání. Jak to tedy Pepíček dokázal? Opřel se o čidlo světelné závory, která je shodou okolností přesně v té správné výšce pro roční dítě. A naše vstupní dveře mají tu vlastnost, tedy spíš chybu, že v případě zaclonění světelné závory se otevřou.
Díky, Pepíčku, budeme tento způsob vstupu do budovy používat i nadále, dokud bude fungovat. Na rozdíl od vyťukávání kódu a snímání hřbetu, kdy čas od času člověk něco špatně zadá a scanner má úspěšnost tak čtyři z pěti, je tato metoda rychlá a stoprocentní. Tedy do doby, než na to přijde někdo ze správy budov.

Ve světle popsaných událostí jsem trochu poplašen následujícím výjevem (a vy byste měli být také):