Tátou v Koreji: Pryč ze Soulu (do Daegu)

Obecné doporučení zní: Během Chuseoku nikam necestovat, protože cestuje celá Korea a lístky buď nejsou vůbec, anebo jsou pekelně drahé. Do jisté míry je pravdivé, protože tak dlouho jsme se rozhodovali jestli poletíme na ostrov Jeju, nebo do Japonska, až už nebyly letenky ani do jedné destinace. Přesto jsme nechtěli strávit deset dní v Soulu, kde už máme většinu zajímavostí prohlédnutou. Takže jsme se rozhodli, že budeme cestovat po Koreji a přednostně vlakem. Chtěli jsme se hlavně projít někde v přírodě, vybírali jsme destinace, poblíž kterých byl nějaký národní park.

První volba padla na město Daegu poblíž národního parku Gayasan. Původně jsme chtěli Daegu věnovat dva dny od 2. do 4. října, ale rozhodly za nás korejské dráhy, které už neměly žádné lístky tam a horko těžko jsme sehnali jízdenky na 1.10. na šestou ráno. To s sebou přinášelo logistický problém, jak se tak brzy dostat na nádraží (když si bez korejštiny neobjednáte taxi, a v kampusu ho v 5 ráno fakt nechytnete). Naštěstí se vyřešil tím, že máma v Koreji den před odjezdem nemohla starostmi dospat, pro jistotu zkontrolovala volné jízdenky, takže se jí dílem štěstí a náhody podařilo sehnat jízdenky, místo na šestou, až na osmou ráno. Sice jsme seděli každý jinde, ale aspoň ve stejném vagónu. Nakonec to dopadlo tak, že po čtvrt hodině jízdy za mnou přišel průvodčí a přesadil nás na na jiná místa, kde jsme už mohli sedět vedle sebe (to je servis, co?!). Řekl bych, že nejvíc to potěšilo toho nejmenšího cestujícího:

Takhle úchvatný jsme měli výhled z okna motelu:

Půlden programu navíc bylo potřeba něčím vyplnit, vyrazili jsme proto na prohlídku místního arboreta. Líbilo se mi a spíš bych řekl, že než o arboretum šlo o botanickou zahradu. Kromě stromů je zde hromada bylin, bonsají, skleník s kaktusy či skleník s tropickou flórou (zrovna tu dozrávaly ananasy, papája, mango různé druhy banánů - na obrázku vpravo). Pro nás Středoevropany docela neobvyklý pohled. Kromě toho jsem zahlédli i dlouhozobku (lišaje, který vypadá a létá trochu jako kolibřík).

Na následujícím snímku je impozantní viktorie amazonská.

Během pocházení po arboretu začalo krápat a když jsme došli až nakonec ke korejské zahradě, už celkem vydatně pršelo. Pepíček se s mámou choulil v mojí bundě, ale ani to nestačilo. Jak si tedy myslel jeden kolem procházející pán, který nemohl přenést přes srdce, aby děťátko moklo a věnoval nám svůj deštník. Spíš tedy vnutil (naštěstí tu byl s rodinou a zbyly jim dva deštníky na tři lidi). Prostě se nám konečně ten Pepa začíná vyplácet!

V paměti mi ještě zůstala výborná večeře o třech chodech v blízké restauraci, kam jsme se šli promáčení ohřát. Na snímku se Pepa snaží urvat kus slané palačinky pajeon:

Druhý den jsme se vydali na blízkou horu Apsan, která se zdvihá nad jižním okrajem města do výšky přes 600m. Cesta nahoru samozřejmě vede přes chrám:

Chrám Anilsa vznikl jako poděkování, protože nedaleko se po prohrané bitvě ukrýval jeden korejský král. V chrámu se také v době Japonské okupace scházela skupina odboje.

Na úbočí kus pod vrcholem je příhodně umístěna plošina s výhledem. Díky solidnímu převýšení kolem 400 m je z ní pěkný, díky oblačnosti atmosférický pohled na město (Pepa odmítá statické záběry, neboť se právě učí chodit):

Na samotném vrcholu výhled nebyl, ale co, i cesta může být cíl aneb podvečerní Daegu!

Poslední den jsme vyrazili do parku Gayasan. Prvním cílem byl budhistický klášter Haeinsa, kde je uchovávána Tripitaka Koreana (UNESCO) - soubor přibližně 80.000 budhistických textů na dřevěných deskách. (Jedná se vlastně o tiskovou předlohu, protože znaky jsou vyneseny převráceně). Desky jsou uchovávány v budovách na následujícím snímku, zajímavé je, že budovy jsou v podstatě otevřené kvůli optimálnímu klimatu uvnitř. Pro ilustraci: desky jsou z první poloviny třináctého století a v Haeinse jsou od konce čtrnáctého. Jen zázrakem neshořely při některém z požárů chrámu v průběhu staletí.