(Poznámka mámy v Koreji: Pamětihodností jsme si sice moc nevšimli, zato jsme hned první večer narazili na obchod s výtvarnými (a kaligrafickými) potřebami. Bylo to jak v muzeu štětců a museli jsme se držet, abychom tam neutratili majlant. Tak mám aspoň suvenýr - nejtenčí štětec, který jsem kdy viděla.)
Samozřejmě hned první den je potřeba zdolat nejvyšší vrchol. Jmenuje se Birobong a má 1288m. Pro ukázku přikládáme ceduli s popisem trasy. Takové cedule se občas u turisticky hojně navštěvovaných míst objevují. Člověk se aspoň hned dole může připravit třeba na to, že celkové převýšení je přes 800m a že v závěru ho čeká stoupání o sklonu 97,7% (jak praví černě značený úsek - level Expert), a případně včas utéct pryč. Ostatně viz fotku:
Myslím, že nikoho nemůže překvapit, že na trase se nachází budhistický klášter. Jmenuje se Ipseoksa, sestává se ze tří budov v prudkém svažitém sevřeném údolíčku. Vybrali jsme náladový snímek, který ilustruje nastupující podzim:
Ostatně barvy podzimu nás provázely celou túrou, čím výše jsme se nalézali, tím více jich bylo. Dole v údolích byly stromy kompletně zelené. Ještě se mi vybavuje vzpomínka na depresivní část stoupání od klášteru Ipseoksa - bylo to velmi dlouhé, nepříjemné, prudké, po mokrých klouzavých šutrech a v poměrně lezavém, chladném vzduchu v šedém přítmí pod hustými korunami stromů. Ale jakmile jsme se vyhoupli na hřebínek vedoucí k vrcholu, začala být cesta hned veselejší a dokonce s výhledy:
Šťastně jsme zdolali závěrečný trhák (byl téměř celý po schodech) a už jsme si mohli odpočinout a nasvačit se.
A také pořídit vrcholové panorama. Záviďte!
Nejmenší občan se mohl konečně trochu proběhnout po rovině...
Aniž jsme to tušili, oba dny na Chiaksanu přinesly nějakou leteckou zajímavost. Tento den to byla záchranná akce, vrtulník byl jen pár desítek metrů od nás. Bylo to již při sestupu z hory, chvíli před tím mě pěkně luplo v koleni, možná bych se i svezl, kdyby mě vzali...
Následující fotku bych nechal bez komentáře, snad jen si všiměte barev listí, kvůli kterým jsme ji původně pořizovali:
Protože jsme zvolili jinou cestu dolů, dostali jsme se k jinému klášteru. Guryongsa, nepoměrně větší než ráno navštívená Ipseoksa, kde to zrovna mniši rozbalovali na buben při večerní modlitbě:
Mámu zaujal hlavně čajový pavilón...
...a lustr ve tvaru lotosu v něm (máma v Koreji: To si musíme pořídit domů. Vyrobíme to z papírového lustru z nejmenovaného švédského řetězce.).
Ještě mě napadla jedna věc ohledně názvů klášterů. Jestli se nepletu, tak poslední slabika -sa ve jméně má znamenat klášter. Takže kdybych psal klášter Guryongsa, tak vlastně píši klášter Guryong-klášter. Snad mi případně tuto chybu prominete.
Před odjezdem autobusu z pod hory, jsme měli akorát tak čtvrt hodinku na jednu slanou palačinku Pajeon, tentokrát z pohankové mouky a jarní cibulky (pak tu člověk nemá zhubnout...):
A pak už jen nabrat síly na další vyčerpávající den, o něm bude následující příspěvek.
Žádné komentáře:
Okomentovat