Utekl jsem od rodiny!

Jak to celé vzniklo? Mrzelo mě, že jsme se o Chuseoku nedostali na ostrov Jeju a to jen z tak banálního důvodu - nebyly letenky. Takže jsem vymyslel plán, že tam pojedeme víkend následující po Chuseoku. Protože kdo tam chtěl být, využil velkého volna, takže o týden později tam určitě bude málo lidí a bude hezké počasí a vůbec nám tam bude krásně. A letenky určitě nebudou tak drahé, protože v tomto termínu tam logicky nikdo nebude chtít letět. A hodina letu, no to je paráda!

Skutečnost mi dala za pravdu. Aspoň částečně. Letenky byly a nebyly úplně drahé. Ale problém byl s časem návratu. Což o to, v pátek bylo na výběr ze čtyř letů mezi pátou a sedmou odpolední. Ale v neděli bychom se museli vracet buď v poledne, nebo v devět večer. V prvním případě bychom letěli efektivně na jeden den (a to je škoda) a ve druhém by byl bit unavený Pepíček. Mámě v Koreji se za této konstelace nechtělo a ve slabé chvilce navrhla, ať tedy jedu sám. To se zase zpočátku nechtělo mně, nechtěl jsem opouštět rodinu, ale když jsem o tom tak přemýšlel, říkal jsem si, že by nám malé odloučení mohlo prospět. Takže teď můžu použít bulvární titulek! Ve skutečnosti ho musím korigovat: ..., ale jen na dva dny.

V pátek odpoledne jsem Pepíčka nechal na hlídání u sousedky a vyrazil za dobrodružstvím. Hned na letišti mám štěstí, ptají se mě, jestli nechci letět o dvacet minut dřív, což samozřejmě beru. Ono totiž na Jeju létá ve špičce jedno letadlo za druhým a společnost t'way, se kterou jsem letěl, má jedno letadlo každých dvacet minut. Takže nasedat:

Program jsem měl převážně turistický, v sobotu úplně, v neděli podle počasí, protože předpověď slibovala možnost celodenního deště.

V sobotu ráno jsem vyrazil na východní pobřeží. Jsou tu, na Jeju jak jinak, vulkanické útvary příhodně propojené značenou turistickou stezkou (jmenuje se Olle trail a obtáčí celý ostrov). Ale dost bylo řečí, pokusím se nechat promluvit fotky:

 Vulkanické kupy obklopují políčka se svěží zeleninou (teď v půlce října!)

Někdy člověk potká na cestě víc zvířat, než turistů:

Na tento kopeček jsem mířil:

 

Hlavní atrakce dne - Seongsan Ilchulbong

Je vyhlášený. Proto je před ním velké parkoviště, hromada obchodů s cetkami a vstupné nahoru v přepočtu necelých padesát korun. Ale panoramata myslím stojí za to:

Cesta se pak ještě několik kilometrů kroutí podél členitého pobřeží a přes úzké hráze:

Pak už jen autobusem zpět a hurá na kutě.

V neděli ráno sice drobně pršelo, ale radar byl optimistický. Takže jsem šel od pobřeží k muzeu čaje, kam jsme zašli už na výletě v květnu, ale tentokrát to bylo z druhé strany. Ráno jsem jel asi hodinu autobusem do výchozí vesničky u pobřeží. Vše nakonec klaplo, i když jsem původně stál na jiné výchozí zastávce, ale nakonec jsem se po půl hodině našel.

Vyrážel jsem podél odvodňovacího kanálu lemovaného políčky opuncií:

Asi polovinu cesty jsem šel po silnici, takže nejzajímavějším (a nejchutnějším) objektem na trase byly:

Procházel jsem vesničkou, která byla spíš muzeem moderního umění (jmenuje se Jeoji), ale nejvíc mě tam chytil tento výjev:

Pak už jsem vstoupil do lesa Gotjawal (je to oblast původní vegetace) listnatého lesa porostlého popínavkami (cesta je naštěstí kvalitně značena):

V jednom místě z něj vystupuje nevysoký kopeček, který poskytuje takřka kruhový rozhled:

A opět jsem potkal víc zvířat, než lidí:

Cesta se dál vinula lesem na hrubém vulkanickém podkladu:

Až jsem se vynořil u muzea čaje:

Zatím jsem měl obrovské štěstí na počasí, od té doby co jsem vystoupil z autobusu ani nekáplo, teď dokonce prosvítalo slunce skrz mraky.

Po krátkém odpočinku s výborným čajem Sejak z místní produkce, jsem se vydal k dalšímu cíli - leteckému muzeu, které dělí od muzea čaje jen několik stovek metrů. Má i kosmickou expozici a dvě a půl hodiny mi tu utekly jako voda:

A tím byl program mého útěku prakticky vyčerpán. Už jen poslední čaj a zákusek (z práškového čaje, jak jinak):

Fotka na rozloučenou s mými dvěma dny svobody před muzeem....

...a přímým autobusem na přeplněné letiště.

Poslední kousek štěstí jsem si vybral cestou domů, kdy jsem kvůli zpoždění letadla už neměl stihnout poslední metro domů. Ale metro mělo také zpoždění.

Výlet se povedl, tak si mě Pepíčku a mámo v Koreji předcházejte, jinak uteču znovu!

(edit, máma v Koreji: Ten malý nevděčník ani nezaregistroval, že jeho hlavní pečovatel na dva dny zcela zmizel, což se táty v Koreji skoro až dotklo. Aby získal zpět rodičovskou sebedůvěru, narafičil na Pepu divadýlko, kdy se s ním uprostřed hraní rozloučil a odešel z bytu. Naštěstí začalo to nebohé dítě vzápětí řvát, že mu odešel tatínek, a rodinná harmonie tak byla obnovena :)