Poprvé (a na dlouhou dobu taky zřejmě naposledy) jsme si
vyzkoušeli volby v zahraničí. Nechali jsme se kvůli tomu zapsat na
zvláštní seznam voličů, ze kterého se zas necháme rychle vyškrtnout,
abychom mohli v lednu volit v prezidenta v Čechách (jupí!). V sobotu
jsme dorazili na dočasnou ambasádu, což v praxi znamená, že jsme vyjeli
do sedmého patra jednoho z mnoha skleněných mrakodrapů v centru.
Ambasáda České republiky dokonce nezabírá ani celé to sedmé patro, což
ve mě vyvolává dojem, že pocházíme z jakési vzdálené země velikosti asi
tak korejského maloměsta. No nic, ono to tak skoro i je. Budova české
ambasády se bude stavět nová a bude to trvat prý tak pět let, do té doby
toto musí stačit. Ještě něco málo ke statistice, přišli jsme jako
poslední, takže víme, že volilo celkem 55 lidí, neboli účast byla přes
80%. Kdo z vás to má? K volebním výsledkům můžu říct jenom to, že byly
prakticky opakem toho, jak dopadly volby celorepublikově.
Pokud tedy volby nedopadly podle Vašich představ, můžeme
vám alespoň nabídnout několik uklidňujících, podzimních fotografií
kytiček, motýlků a výhledů zalitých večerním sluncem, které jsme
pořídili během víkendových vycházek s Pepou ve známých parcích Soulu.
I v Koreji mají hmyzí domečky (a stejně jako v Čechách jsem tam nezahlídla ani jednoho nájemníka):
Tentokrát tedy nedošlo na kopce (až na jednu výjimku, ale to bylo jenom asi 500 schodů), protože za a) v Soulu máme všechno dostupné
už vesměs prochozené, za b) Pepa pěkně těžkne a v našem jednoduchém
nosítku se slušně pronese, a hlavně za c) Pepa chodí a rád, ale směr
jeho chůze je náhodný a rozhodně nerespektuje turistické stezky nebo
rodičovský záměr.
Jen tak pro zajímavost, většina parků, které jsme navštívili, byla vytvořena relativně nedávno (cca před 10-15 lety) ze skládek a různých průmyslových zón, což je koneckonců vidět na následujících fotografiích:
A pokud ani uklidňující fotky přírody nezabraly, zkusím to ještě s fotkou Pepy s mým kolegou z jedné nedávné večeře:
Krásný podzim. Tady už je zima a pošmourno, tak si to užívejte. A být váma, začala bych se asi bát, aby vám Pepíčka pustili do Čech - evidentně ho úplně žerou :-)
OdpovědětVymazatAno, po Pepíčkovi tu zbyde spousta zlomených srdcí. A budou to mít o to horší, že jim bude chybět katarze z dospívání a příchodu puberty. Pořád budou mít v mysli toho roztomilého bloňďáčka a nebudou vědět, že už je to třeba puberťák jak z praku! ;-)
OdpovědětVymazat