A napadlo mě, že by bylo dobré doprovodný příběh zaměřit na mezinárodní situaci. V té době to totiž podle českých médií vypadalo, že pokračování korejské války vypukne nejpozději do tří hodin. V Soulu naopak panoval naprostý klid (jak to jen v metropoli s 25 milióny obyvatel jde) a korejští kolegové mámy v Koreji ani neměli potřebu se na toto téma v práci bavit. Život tu plynul naprosto nevzrušeně, hlavní téma bylo a stále je volba nového prezidenta. A že bych tedy mohl předstírat, že fotografie souvisí s naší snahou, co nejvíc zapadnout, abychom nebyli tak nápadní, kdyby náhodou Kim přijel na tanku.
Máma v Koreji naopak mínila, že by bylo dobré vyfabulovat příběh na téma tradiční korejská svatba. Tedy, jako že jsme my dva měli tradiční korejskou svatbu. Podezírám mámu v Koreji z toho, že se snaží přiblížit svojí sestře, která absolvovala svatby tři a všechny se stejným partnerem (jednu malinkou občanskou, to aby měli uznané manželství státem, druhou církevní za účasti příbuzenstva a třetí, která byla divadlem pro kolegy z jiných zemí a tedy kultur, aby viděli, jak taková západní svatba vypadá).
Poslední nápad byl vylíčit Vám, že už jsem natolik pod pantoflem, že na sebe nechám navléct prakticky cokoliv.
Tady je konečně předmětná fotografie:
A teď babo raď, který nápad je nejlepší?
Já si myslim, že jste byli v nějakém etnomuzeu a tohle na vás navlíkli, aby měli průvodci nějaký vrůšo. Na Pepu bužel neměli velikost.
OdpovědětVymazatTo skoro sedí, málem neměli velikost ani na nás :)
OdpovědětVymazat