pátek 12. května 2017

Perlička z korespondence

Nedá mi, abych se nepodělil o jeden dopis, který jsem dostal z domova. Mohu k němu jen dodat: Vladimíre, založ si svůj blog, o čtenáře nebudeš mít nouze. A nyní už ten literární skvost, který mi přišel 29.4. Je to výňatek z konverzace o našem plánovaném návratu do Čech:

Zdar,
     za sebe mohu říct, že se určitě nikam nežeňte. Čeká nás tu další hnusnej, studenej, deštivej a ještě k tomu všemu prodlouženej víkend, na kterém je jediná kladná věc možnost legálně upálit neposlušnou manželku. Na horách sněží, lidi topí jak vo život a ekonomická prognóza, že letošní topná sezóna posune střední třídu do pozice žebráků, se stává realitou. V nížinách opět hrozí povodně, čímž je likvidována i ta část vyšších vrstev, která neměla na to se odstěhovat do klidnějších a stabilnějších míst jako Severní nebo Jižní Korea. Kamiony snažící se na sjetých letních gumách vyhnout lokálním závějím a záplavám ucpali i tu poslední silnici třetí třídy ve finále vedoucí jen ke starý bábě do Řitní Lhoty. D1 se už nadobro změnila v parkoviště a vzhledem k tomu, že všechny mosty, přes které se to dalo objet, zbourali, se teď z Prahy do Brna standardně jezdí přes Vídeň. V důsledku logistických výpadků začíná kolabovat veškerá infrastruktura a problémy už začínají mít i mobilní operátoři (začátkem týdne proběhla v médiích zpráva o velkém výpadku sítě O2 a zasvěcení ví, že toto byl jen začátek hořkého konce). Mnoho z nás už drží nad vodou jen účet na Fejsbuku, kde si přeživší hledají nové přátele a tvoří se zde spousta tematických vláken zabývajících se koncem světa, ve kterém pak většina diskutujících spatřuje nové výzvy a příležitosti. Mohl bych pokračovat dál, jen se trochu bojím, abys tuto celou pravdu o těch nepodstatných věcech zde unesl a jde mi samozřejmě jen o to, aby tvé rozhodnutí se k nám vrátit bylo založené na reálném základu. Jinak mám pro tebe samozřejmě i pozitivní zprávu… co se týče mé kolaudace, tak tu určitě stihneš, i když si to tam prodloužíte. Stavební únava a chuť si život užít dopadla i na hyperaktivní neposedy, takže barák jde stranou, chytám druhou mízu a začínám se věnovat honbě za perspektivní partnerkou, která by mi chtěla za pár let mixovat dětskou výživu a utírat zadek. Zatím mohu jen konstatovat, že mi to jde asi jako stavba toho domu… čtyřicítky zatím vynechávám z důvodu slábnoucí schopnosti něco zplodit a pro třicítky jsem ve svém společenském postavení a celkovém zabezpečení atraktivní asi jako mořskej ježek zaraženej hluboko do řitního otvoru. Ale nevzdávám to. Koupil jsem si autobiografii Honzy Nedvěda v obrázcích, paruku z vlasů Justina Biebera a začínám se učit při postupném upouštění erotické sliny na kytaru vybrnkávat Stánky… chlapi včera v hospodě říkali, že je to tutovka a že to prý dostane každou. Zkrátka se tu máme stále dobře, přijeďte!:))
V.

Žádné komentáře:

Okomentovat