A jak jsem tedy dopadl? Vlekli jsme melounka na nejvyšší kopec, který v okolí je. 836 m vysoký vrchol jménem Baegundae. Rejpalům připomínám, že Soul leží téměř na úrovni moře.
Ráno bylo tudíž potřeba nabrat síly na namáhavý výstup:
Ovšem hned musím podotknout, že ani hodinová cesta metrem k nabrání sil na tak náročný výstup nestačila, a proto Pepíček prospal i téměř kompletně celý výstup a vzbudil se jen na posledních 300 metrů vrcholové partie.
Ale po pořádku. Po výstupu z autobusu, který nás dovezl na východiště tras od metra, se dozvídáme, že na vrchol to jsou čtyři kilometry. První dva odťapeme cestou podél bystřiny a už tušíme, co nás čeká. Výhled na skalní stěny máme bezprostřední a dojem, že bychom se blížili k vrcholu, nemáme ani v náznaku. Pak cesta uhybá do stěny a začíná peklo na schodech. Jeden a půl kilometru takové cesty (a to jsem ještě netušil, jak mě budou bolet kolena, až Tě po ní ponesu dolů, Pepíčku):
Posledních 300 m se jde holý vrcholek hory, cesta vychází ze sedla, kde naštěstí rozbíjíme poslední výškový tábor. Dostaneme najíst a Pepíček čistou plenu. Pak už za pomoci zábradlí (lan, cepínů, maček a skob) zdoláváme vrchol:
Úplný vrcholek je jeden velký balvan, na který se kromě vrcholového kamene už skoro nikdo nevejde. Nahoře jsem nebyl snad ani celou minutu, Pepíčkovi se tam nelíbilo a musel jsem pryč. Alespoň vrcholová fotografie z toho vznikla:
Vrcholová panoramata doporučuji rozkliknout (byť rozptylová situace nebyla nic moc):
Ještě pro ilustraci fotku naznačující, jak je vrchol jako turistický cíl oblíbený:
Na závěr podotýkám pro zasvěcené, že tímto považuji svoji letošní Easy akci za úspěšně vykonanou a držím palce na tu opravdovou!
Žádné komentáře:
Okomentovat