Seděl jsem tak pod slunečníkem, koukal na mráčky, držel v ruce orosený kelímek, Pepíček spal v kočárku a říkal jsem si, jak je na světě krásně. Pak jsem se toho piva napil...
Už jste někdy plakali do piva? Já k tomu neměl daleko. Bylo to místní nedobré pivo Cass, bohužel je to ale jediné točené v okolí. (Mimochodem, první zkušenost mě nepoučila, včera mě na něj opět vytáhli Finové a já pod dojmem euforie, že mi zase k věku přiskočil rok, vypil ta piva tři a takový bolehlav jsem už dlouho neměl...). Z úvah nad tímto patokem mě naštěstí brzo vytrhnul autobus s prarodiči, kteří děkovali všem bohům, že mě vidí a tudíž že úspěšně dorazili do cíle. Od této chvíle mi výrazně ulehčili život, chci říct péči o Pepíčka. Tady na fotografii se na ně dívá ještě trochu nedůvěřivě, ale za chvíli už byli nejlepší kamarádi:
Dočasně tu má tedy Pepíček nové krmiče, lazebníky, nosiče, uspávače a nahrávače hraček, kteří to navíc všechno dělají s nadšením!
Haleluja, mám prázdniny!
Zasloužíte si to ☺
OdpovědětVymazatDíky náčelníku, že ses nás zastal! :)
OdpovědětVymazat