Nejlépe se ze Soulu do Gyeongju cestuje vysokorychlostním vlakem KTX. Cesta trvá jenom dvě hodiny a cestovní rychlost je mezi 270 a 300 km/h (Taky si to ovšem nechají řádně zaplatit! - praví máma v Koreji, která kupovala lístky). Ostatně jak vypadá průjezd vlaku nádražím je vidět na následujícím videu, které jsme natočili při čekání na náš spoj:
Gyeongju má jedno specifikum, v našem případě velmi výhodné. Vzhledem k velikosti původního města jsou památky rozprostřeny na poměrně velké ploše, značná část se už nachází v přírodě. A to je ideální stav pro někoho, kdo by v životě dobrovolně nešel na prohlídku Karlštejna, ale má rád procházky po lesích okolo a loukách s výhledem na hrad.
A teď k tomu, co jsme viděli. Je už asi přirozeností mocných, že po sobě musí mermomocí zanechat něco velkého. Egypťané pyramidy, Číňané zeď a králové Silla po sobě zanechali hrobky v podobě velkých mohyl (je to jedna z mála mých fotografii, kde se nenachází ani jeden Korejec):
Jen jedna byla otevřena, a dnes je tudíž možno se uvnitř podívat na místo, kde byl král pohřben, a na část pohřební výbavy v různém stupni rozkladu.
Pro zajímavost přikládám korunu:
Hned vedle areálu se nachází nejslavnější korejská astronomická památka (to si můžu dovolit tvrdit, je totiž jediná):
Věž má vlastní muzeum, které je několikrát větší, než ona sama. A dozvíte se tam podrobnosti doslova o každém jejím kameni. Opravdu to z dálky spíš vypadá jako figurka z Člověče, nezlob se.
Sluší se také zmínit buddhistický klášter Bulguksa, jeden z nejslavnějších v celé Koreji (UNESCO). Areál je příjemně kompaktní, ale hojně navštěvován, takže jsme si zde neužili žádnou zenovou chvilku klidu. Výzdoba lampióny souvisí se svátkem Buddhových narozenin, které letos připadly na 3.5.
Pokud půjdete od kláštera do kopce, dostanete se k jeskyni Seokguram. Jde o umělou jeskyni, uprostřed které je velká socha Buddhy. Dovolím si v této souvislosti pár praktických rad. Seokguram je sice významná památka, minimálně pro domácí. Je ale relativně malá, velmi hojně navštěvovaná, zvlášť o víkendech a přes úzký vstupní otvor je do ní špatně vidět a navíc je vstup k ní zpoplatněn. Doporučuji návštěvu nechat na pracovní den a za hustého deště.
Rozhodně ale mohu doporučit návštěvu přírodního parku Namsan, kde jsme se dočkali i té zenové chvilky klidu. Park je posetý kláštery, sochami, reliéfy a pagodami (které jsou na rozdíl od těch v Soulu opravdu mnoho století staré, ne dvakrát zbourané, třikrát vyhořelé a pětkrát vydrancované, aby mohly být nakonec postaveny před 40 lety od základů nové). Dá se tu strávit celý den příjemnou, i když lehce náročnější, procházkou v přírodě. Je to dáno sklonem pohoří, který je po korejsku tradičně velký. Zvrchu se otevírají výhledy na okolí města. Například takhle: V zeleni se utápí střecha kláštera, dále vpravo na skále je socha/reliéf, dole políčka s rýží a v dálce okolní hory:
Ještě si dovolím unavovat fotkami reliéfu a pagody (Vždycky, když jsme narazili na další sochu nebo reliéf ve skále, zalil mě pocit radosti, asi jako když jdete houbařit a narazíte na rodinku křemenáčů. Máma v Koreji. Až na ten drobný rozdíl, že pozici hub jsem nikdy neviděl zakreslenou v mapě, kterou dostanete v infocentru u vstupu do lesa. Táta v Koreji):
Nejen tichým rozjímáním a horskou turistikou živ je člověk. Někdy je taky potřeba se pořádně najíst. K tomuto účelu jsme zvolili trh v centru města. Uprostřed se spousta malinkatých restaurací tísní jedna na druhou, většinou nejde poznat, kde jedna končí a druhá začíná. Pro nás byla nejatraktivnější ta, kde sedíte u stolku, na kterém je už přichystána spousta misek s různými chody a vy můžete podle libosti ochutnávat:
Po dobrém obědě přichází čas na kávu. Pro Čecha v Gyeongju existuje jen jediná alternativa, a tou je Café Praha, které se nachází jen pár metrů od trhu. Fotka je nakřivo, pravděpodobně proto, že se majitelce roztřásla ruka, když zjistila, že jsme z Prahy:
Výlet do Gyeongju doporučuje i protřelý cestovatel Pepa:
Žádné komentáře:
Okomentovat