Pepíček: Můj nový kamarád

Ahoj, tady zase Pepíček. Když tatínek zjistil, že můj tajný článek měl docela úspěch, dovolil mi napsat další. Mám totiž nového kamaráda, o kterém Vám musím povědět. Jmenuje se Elmo a přivezl si rodiče až z Finska. Tady jsme spolu na obrázku, já jsem ten vlevo (ten hezčí samozřejmě!):

Elmo je o šest dní starší. Už může hryzat okurku, protože má spodní zuby. To mu docela závidím, protože takhle může udělat pěkný nepořádek. Zatím se stále poznáváme, už jsme si například navzájem ochutnali hlavy. Ale jinak se celkem opatrně okukujeme, přece jen jsme jiné váhové kategorie a já nemám zapotřebí dostat hned po čumáku, když rozehrajeme nějaký ten česko-finský mač.

Ale jinak vypadá slibně, protože má smysl pro stejně ušlechtilé záliby jako já. Tedy ožužlávání ponožek, pořvávání, slintání na podlahu a okusování všeho, co přijde pod nos. Na konverzaci je zatím trochu slabší partner, ale to bude tím, že se korejsky učí o dost kratší dobu než já. Taky máme zálibu v četbě, doslova ty knihy žerem:

Nicméně Vám musím říct, že je Elmo nesmírně zbrklý. Má tendenci se neustále pohybovat, převalovat, sunout a bůhví co ještě, místo toho, aby jako správný gentleman, rozuměj jako já, setrval v té pozici, do které ho rodiče usadí nebo položí. Nevím proč, ale získal jsem tu přezdívku Stable Man. Občas mi říkají i Observer. Asi proto, že umím dost dobře čumět.

Každopádně jsme oba krutopřísný frajeři:

Proto není divu, že na nás místní holky letí (dokonce i ty starší):

Rozloučím se s Vámi pohledem na mě a největší holku, co jsem tu zatím sbalil (... i když má jenom metr padesát. Táta v Koreji). Ale to už jsem se nějak zakecal, o tom možná někdy příště...