Na první pohled upoutá na Soul nezvykle velké prostranství před monumentální budovou:
A na druhý pěkná sbírka válečné techniky hned vedle:
Nejmohutnějším exponátem je bezesporu americký bombardér B-52. Pod jeho křídlem by se dalo bez problémů bydlet, nebo aspoň piknikovat:
Samozřejmě jsme si prošli celou venkovní stojánku techniky, jsou tam kusy, které se mohly účastnit Korejské války, ale i novější. Je to celkem obsáhlá sbírka tanků, děl, raket, letadel a vrtulníků, nebudu unavovat detaily.
Vypravili jsme se taky na prohlídku lodi:
Tady jsme se dozvěděli, že se jedná o maketu lodi v životní velikosti a je připomínkou Druhé bitvy o Yeonpyeong, která se odehrála nikoli v dávné minulosti, ale překvapivě až roku 2002. Jde o ostrov u korejské pevniny, poblíž kterého vede OSN uznaná námořní hranice mezi Severní a Jižní Koreou. Severokorejci ji neuznávají, respektive mají svůj vlastní výklad toho, kde hranice vede. Jde jak jinak než o rybolov. Občas se vydávají severokorejští rybáři v doprovodu vojenských lodí na jih a Jihokorejci je vyhánějí. A v roce 2002 se tu střílelo, Jihokorejci přišli o právě takovou loď a zemřelo při tom 6 námořníků. Uvnitř modelu lodi je malý kinosál, kde si můžete ve 3D s kouřovými, zvukovými a světelnými efekty bitvu prožít. Vedle je mistnost s portéty oněch šesti zabitých hrdinů, jejich osobní předměty a text v korejštině.
Poté jsme šli na prohlídku budovy. Cestou míjíme panely s desítkami tisíc jmen padlých v korejské válce. Napadlo mě při tom, že tito všichni také měli svůj vlastní příběh a díky tomu, že jich bylo tolik, se ho nemáme šanci dozvědět. Není to nespravedlivé?
V budově jsme prošli jen jedno patro a to velmi rychle, Pepíčka bohužel moc nezaujal ani bombardér B-52, ani poloautomatická puška M-1, a dokonce ani stíhací letoun F-86, ke všemu měl neustále komentáře a ani té vlajce nedokázal správně vzdát hold:
Ale neboj Pepíčku, vstup je zdarma, určitě se sem ještě vypravíme a nacvičíš to!
Žádné komentáře:
Okomentovat