A jde se k holiči!

Pozorným očím (nikoliv mým tedy) neuniklo, že vlasy se mi od poslední návštěvy lazebníka poněkud prodloužily. Ale kde tady v Koreji najít holiče? A tak si tak jdeme cestou na trh a koukáme, jestli nějakého neuvidíme. Co jednoho, hned čtyři salóny na sto metrech! Zase to není jednoduché, být to jeden, tak ho bereme, ale vyber si ze čtyř. Nakonec volíme ten, kde holič zrovna stříhá pána, tudíž máme záruku, že jde o pánského holiče, ačkoli na dveřích visí obří fotografie Audrey Hepburn. To bude zároveň záruka, že holič je obeznámen s posledními evropskými trendy. Plus mínus padesát let.

Vcházíme dovnitř, vítá nás dlouhá korejská věta, které pochopitelně nerozumím. Podle tónu řeči odhaduji, že buď za chvilku zavírá, nebo že máme přijít později, nebo že na tak náročný úkol, jako je jedna evropská hlava, nestačí. Nasazují výraz asertivního dementa a obracím se na Marušku, jestli něco z proudu řeči nechytla. Přeci jen má od loňského jara patnáct lekcí korejštiny, to je potřeba zúročit! A taky že jo. Maruška plynně vysvětluje, že korejsky tedy rozhodně nerozumíme! Holič kontruje stejně těžkým kalibrem, vytahuje svoji středoškolskou angličtinu a sděluje nám, že on tedy  anglicky taky neumí. Pantomimicky naznačujeme, že jsme nepřišli konverzovat, ale nechat se ostříhat. Holič pochopí a trochu rezignovaně máchá směrem ke gauči, kam se usazujeme.

Dostříhá pána a celou dobu nezavře pusu, to se mnou si nepopovídá. Nevím, jestli to není součástí jeho dobrého výkonu. Ale už jdu na řadu, zde přikládám foto před akcí:

Je čas na domluvu, jak bude sestřih vypadat. Naštěstí umí pár vhodných slov a obě dvě použijeme - jsou to slova long a short. Postupně se dohodneme, která varianta bude platit pro kterou část hlavy. V jednu chvíli začne předvádět něco na způsob komára, bzučí a kříží ruce před sebou. Cimrmanovská chvíle nechápavého ticha. A dochází mi, že se ptá, jestli mašinkou ne. Potvrzuji, že mašinkou ne. Vlasů už tolik nemám, ale v zimě ještě zahřejí, není nutné se jich přehnaně zbavovat. Ještě na vysvětlenou: On totiž standardní korejský účes připomíná trochu květák. Po stranách a vzadu vyholený a na vršku hlavy dlouhé vlasy tak na úroveň uší. Vlastně je to takové hodně vysoko střižené mikádo.

Při práci holič používá spony na vlasy, zajímavá metoda, doma jsem ji nezažil. Tady mám zrovna jednu nasazenou:

Jde mu to rychle, nůžky má ostré, ani jednou nezatahal. Už se blížíme ke konci, ještě jedno bzučení, tentokrát dotaz na zaholení krku mašinkou, tady už jsem ho netrápil.

Nakonec dolaďuje za Maruščiny asistence délku ofiny, se svými pěti dioptriemi se sundanými brýlemi už totiž nejsem dobrým partnerem pro diskuzi o tak delikátní záležitosti.

Nakonec mě Maruška na pokyn mistra fotí ze tří stran, ať je mustr na příště. Tady en face:

A ještě z profilu. Na pozadí si můžete všimnout fotky Audrey na dveřích:

Platíme 9000 wonů, což jsou necelé dvě stovky. Tak se zase uvidíme, až mi vlasy odrostou, maestro!