Korejské střípky, aneb co se nevešlo III

Posilovny v přírodě - fenomén, který nelze pominout.

Jsou v Soulu na každém rohu a koncentrují se převážně kolem turistických cest a cyklostezek. Často se stává, že si zacvičíme (či můžeme zacvičit) na úpatí kopečku nebo hřebínku, pak vyfuníme nahoru a pod vrcholem je další skupina cvičebních strojů rozesetých mezi stromy. Sympatické je, že někdy u posilovny najdeme pramínek pitné vody.

Úroveň posiloven je různá. Od moderních, kde si zátěž nastavujeme kolečkem na boku stroje, po jednoduché, kde maximální výbavou je činka vyplněná betonem u dřevěné lavičky.

Občas narazíme na perly. Jako je tato cedule s protahovacími cvičeními a energetickou hodnotou jídel (jestli chápu význam správně):

Tyto stroje jsou nejběžnější výbavou posiloven. Zde romanticky zasněžené:

Stroje v posilovnách nejsou jen na zvýšení síly, ale podstatnou část tvoří ty na rozhýbávání kloubů. Jsou využívány nejvíce, venku totiž převážně cvičí korejští senioři.

Optimalizace pohybu lidí v metru během dopravní špičky:

Situace, která mě zaskočila. Místo je na přestupu mezi linkami a jsou zde dvě možné cesty, jak přestoupit, a zavřená byla samozřejmě ta kratší varianta. Ale měli jsme kliku, museli jsme čekat jen minutu, pak přišel zřízenec a rolety otevřel.

Optimalizace pohybu vody po silnici:

Přes ty pytle s pískem jsem se kodrcal s kočárkem celé prázdniny čtyřikrát denně. Fotka je vlastně špatně, v reálu je silnice zleva doprava skloněná tak o deset procent a když prší, tak po ní teče voda (sic!). Význam té provizorní hráze mi uniká, chodník napravo po pěti metrech končí a je tu křižovatka. Dobré ale je, že jak se pytle objevily, tak zase zmizely a už můžeme přechod s nájezdem na chodník používat s kočárkem bez problémů.

Papírové kelímky:

V Koreji jsou často automaty na vodu a pije se buď s takového kornoutku z tenkého papíru, nebo má tvar malé obálky (přehnutý papír velikosti vizitky, ze tří stran slepený - objem má tak na jeden lok). Řešení je to jednoduché, akorát musí člověk dávat pozor, aby se mu kornoutek nebo obálka v ruce moc nezdeformoval.

Retro silnička - hezká barva, nemyslíte? (Fotku sem dala máma v Koreji, protože se mi směje, že jsem nad ní vzdychal, ale není to pravda!)