Samozřejmě spoustu věcí, ale chtěl bych zmínit hlavně ty podstatné.
Chodit ještě neumí, tedy samostatně chodit ještě neumí, ale za dvě ruce, nebo opřením pevnou překážku, třeba o zeď, už něco ujde. Když má dostatečně silnou motivaci, ujde pár metrů i za jednu ruku. Pak ale obvykle zpanikaří, a jde k zemi. Taky zjistil, že se dá opřít o záchodovou mísu a zvednout prkénko. A že se posléze může cárat packou v té vodě, kterou tam našel. Donedávna to nedělal, ale hlavní důvod byl ten, že máme v koupelně sníženou podlahu a ten deseticentimetrový schod byl dostatečně děsivý, aby přes něj nelezl. Ale už se nebojí. Onehdá ten svůj trik vylepšil ve chvíli, kdy jsem za sebou v koupelně opět nezavřel dveře. (To dělám pro svůj klid, zjistil jsem, že je lepší, když se dítě snaží převrhnout všechny lahvičky v koupelně, než když z druhé strany zavřených dveří řve a případně do nich ještě mlátí.) Zrovna jsem vykonával malou potřebu, Pepíček se připlazil k záchodové míse nejkratší cestou a mezi mýma rozkročenýma nohama vysunul ručičku a chystal se šplouchat vlnky. To bylo poprvé, co jsem močil v předklonu za úporné snahy držet jednou rukou dítě co nejdál za zády. Možná bude zase lepší ten řev a bouchání.
Samostatně se tedy chodit a stát bojí, ale občas překvapí sám sebe. Už se nejméně dvakrát bravurně zvedl do stoje z nočníku bez toho, aby se něčeho držel. Chvilku udiveně stál, pak zjistil pravý stav věcí a v nastalé panice si zase kecnul.
Začíná opakovat některé zajímavé činnosti. Objevil splachovadlo, například. Spláchne a hned se snaží otevřít mísu, aby viděl, co to tam dělá tak zajímavé zvuky. Samozřejmě to nestihne, tak mísu zase zavře a znovu se natahuje ke splachovadlu. Musel jsem ho vyhodit z koupelny, jinak bychom se nedoplatili za vodu.
Objevil knoflíky od plynového sporáku. Viděl mě, jak s nimi kroutím, tak se v nestřeženém okamžiku postavil na špičky a šel taky kroutit. A já se pořád divil, jak je to možné, že se mi připaluje jídlo, až jsem objevil záškodníka, který mi přidával plný plyn. Zatím máme kliku, že nedosáhne výš, ale od spálení nás dělí tak patnáct centimetrů, bude potřeba ho bedlivěji hlídat!
Roste a začíná zjišťovat, že ne vždy je to legrace. Už je vysoký jako stůl a umyvadlo, takže když se pod nimi postaví, bouchne se hlavou a pak nevěřícně kouká, co se to děje.
Začíná v sobě objevovat syntetické vlohy. Zatím předváděl jen ty analytické - všechno rozebíral. Třeba vykrámoval tříděný odpad, hrnce ze skříňky, kořenky ze šuplíku. Ale má hračku, kroužky na tyči, a tady začíná kroužky nejen sundavat, ale i vracet.
Žádné komentáře:
Okomentovat