Vzhůru na výlet!

Proč až teď? Protože hnusné horké a vlhké počasí kamsi odešlo a nastalo krásné léto. A je daleko příjemnější trávit čas venku. V neděli jsme proto konečně zase vyrazili na procházku, tentokrát do chrámu Sammak. Je blízko k nám, ale zase dostatečně do kopce, aby to uspokojilo kritéria mámy v Koreji na náročnost výletu. Ostatně, výhodou takových budhistických chrámů je to, že jsou obvykle v kopcích s pěkným výhledem do kraje (a na přilehlá políčka s pálivými papričkami):

A jako vždy v Koreji, jakmile přijdeme někam, kde je víc lidí, třeba jako tady ve frontě na oběd zdarma, vždycky se najde dost zájemců o společnou fotku s Pepíčkem. Máma v Koreji poslední dobou stále častěji tvrdí, že vybrat za každou takovou fotku 1000 wonů (cca 20 korun), nebude už muset do konce roku chodit do práce. Tak nevím, jak to dopadne...

Pepíčkova roztomilost byla opět vstupenkou. Tentokrát jsme předběhli frontu, dostali jídlo jako první a ještě jsme na rozdíl od ostatních poutníků mohli sedět v jídelně u stolu a ne venku na betoně:

Pepíček se kamarádil s každým, prohlédl si místa uvnitř chrámové kuchyně, kam jsme se ani my nedostali.

Naštěstí nám ho nakonec vrátili. Ještě povinné foto u chrámových budov, aby to nevypadalo, že nám šlo jenom o ten oběd zdarma:

Zpáteční cestu jsme volili oklikou, ale díky ní jsme narazili na pěknou vyhlídku na Soul (budovy zcela vpravo patří do kampusu):

A příště si povíme o tom, jak jsme slavili Pepíčkovy narozeniny!