Nejdřív jedno poměrně aktuální téma. Minulý týden ve čtvrtek a pátek jsme tu zažili asi nejteplejší dny. Ani ne tak extrémní teplotou, ale tím, že bylo tak nějak horko pořád, bez ohledu na denní dobu. V noci a ráno 29°C a odpoledne 35°C. Naštěstí teď prší jen občas, klesla vlhkost vzduchu a venku už je snesitelněji. Mimochodem v těchto největších horkách se začaly ozývat cikády a poslední dva - tři týdny cvrkají jako o život. On je to spíš rachot jak od motorové pily, kdo zažil, ví.
My se rozhodli, že aspoň kus víkendu strávíme u vody. V sobotu jsme si vybrali venkovní bazény na ostrově Yeouido u řeky Han v centru Soulu. Společně s námi si tento cíl vybralo i několik stovek místních. Tudíž jsme se s nimi mohli seznámit ve frontě na lístky:
Hned poté už s koupeným lístkem ve frontě na vstup do areálu (Lidé, kteří stojí na levém okraji chodníku, jsou ve frontě za mnou, ti vpravo jsou ve frontě přede mnou a uprostřed jsou ti, kteří si teprve lístek koupit jdou. Vstup do areálu je tak padesát metrů před námi):
A kdybychom s sebou měli nafukovací kruh, nebo krokodýla, tak můžeme stát také ve frontě na kompresor.
V bazénech nikdo neplave, ve většině na to není ani hloubka. A když už hloubka je, tak tam není k hnutí (i když brouzdaliště na fotce zrovna patřilo k těm méně narvaným).
Kolorit doplňují stánky s občerstvením, stany návštěvníků postavené na betonové dlažbě a místní obdoba Dalibora Jandy z reproduktorů, kterou bez problémů přeřvou všudypřítomné cikády.
Když se přes všechno přenesete a uděláte si svůj vlastní vesmír na svoji dece, oprostíte se od potřeby uplavat si svůj kilometr, pak se tu několik hodin strávit dá. Voda v bazénech je poměrně čistá a chladivá, sprchy fungují bez problémů a na množství lidí je v areálu čisto.
V neděli jsme šli vyzkoušet přírodní koupaliště, potok obtékající kampus univerzity. Hustota koupajících byla stejná jako v bazénech, akorát nebylo jaksi potřeba platit vstupné.
Z koupání jsem osobně neměl dobrý pocit, byli jsme za velkou atrakci. Lidé se zastavovali a zírali, jak dvě bílé opice jdou koupat jedno opičátko. Voda ale vypadala průzračně, tak jsem dělal, že čumily nevidím. Pepíček byl spokojený, teplota vody mu vyhovovala a chuť písku z břehu (jednoho z prvních v životě) byla také ucházející.
Jednou to přijít muselo
Co? No přeci rodinný bacil! První si ho po koupání z minulého víkendu od někud přitáhl Pepíček a tak dlouho nás onudlával, až ke konci týdne lehla máma v Koreji (dřív by si to stejně nemohla dovolit, její třítýdenní dovolená už je fuč) a dnes i já. Máme v podezření klimatizaci a protože venkovní teploty už klesají na 30°C přes den a 25°C ráno, pro jistotu jsme klimatizaci vypnuli. Má to tu výhodu, že se každý večer přesně podle receptu našich babiček hezky vypotíme, protože v bytě máme krásných 29°C.
Pepíček už začíná být fit, dneska měl náladu pobíhat po bytě. A protože zatím běhá ve visu za obě ruce, musí někdo běhat s ním. Máma jako méně infekční vařila Pepíčkovi jídlo na příští týden, tak funkce pochodovacího jeřábu padla na mě. Ten nezmar vůbec nebral ohled, že už takhle bolavá záda bolí od bacilu ještě víc. Počkej, zúčtujeme spolu, až budu v důchodu, Pepíčku!
A fotka na závěr. Pepíčkovi tento týden moc nechutnalo, asi ho i bolelo v krku, a tak se při jídle neustále něčím vyrušoval. Podařilo se nám udělat rekord, kdy mi postupně odebral a vyházel všech devět lžiček, které jsem měl na jeho krmení připravené (pro úplnost: sedm je na fotce, jedna v sedačce a jedna mimo záběr):
Žádné komentáře:
Okomentovat