Náš noční život... (podle mámy v Koreji)

... prakticky neexistuje, pokud tedy nepočítám Pepovy pravidelné mléčné svačinky, ze kterých se bohužel nemůžu vyvléknout, protože Honzovi se ta laktace ne a ne spustit. A protože netoužím mít klávesnici obtištěnou na čele, jako někteří studenti, kteří si kancelář pletou s noclehárnou, chodím spát dost brzo. Proto jsou následující večerní fotky z centra Soulu poměrně vzácné. Doteď to byl na blogu samý buddhistický chrám sem, buddhistický chrám tam, tak teď Vám servírujeme konečně taky nějaký ten chrám konzumu:

 

Jedná se o nákupní centrum Dongdaemun, což v praxi znamená několik výškových budov narvaných oblečením/botami/suvenýry/textiliemi/.... od cca třetího podzemního podlaží do sedmého patra, prostě zhmotněné nákupní šílenství. Je to zajímavé vidět, ale nedoporučuju tam jít s cílem nakupovat, protože mi není jasné, jak něco najít a vybrat v místě s největší koncentrací hadrů v tomto vesmírném kvadrantu. Otevřeno tu mají asi až do čtyř ráno, a prý nabízí takhle nad ránem bezva slevy, ale to jsme naštěstí neměli možnost nikdy zjistit.

Protipólem je Dongdaemun Design Plaza, ve své době prý lehce kontroverzní dílo již zesnulé architektky Zahy Hadid, které zespodu trochu připomíná Enterprise zaparkovanou v doku. Stavba je to podle mě trochu samoúčelná, protože uvnitř toho mnoho vlastně moc není, obzvlášť ve srovnání s nákupním centrem, ale proto ten vizuální zážitek si sem stojí zato udělat večerní vycházku (v noci se totiž panely na povrchu budovy náhodně rozsvěcují, což ještě víc zesiluje můj dojem, že se v kajutách připravuje posádka Enterprise na další misi). 

A protože Korejci jsou ulítlí na světelné instalace všeho druhu, rozloučím se pohledem na louku svítících růží: