A jedeme na pláž

Korea je poloostrov. A z takového suchého konstatování mimo jiné plyne, že by neměl být problém najít pláž, když je tedy všude dokola moře. Ale kupodivu, a neptejte se mě proč, protože to nevím, to problém je. Poté, co jsme začali hledat, kam na pláž, jsme se dozvěděli, že doporučované pláže jsou na východním a jižním pobřeží. A Soul leží jako na potvoru kousek od západního, takže by taková návštěva pěkné pláže vyžadovala celý víkend.

Ale i vedle Soulu se dá pláž najít, navíc se na ni dá dojet v podstatě metrem. Tedy pár zádrhelů tu je. Metrem se jede hodinu a půl a od metra k pláži je to ještě dvacet minut autobusem. Pláž je na ostrově Incheon, kde je velké mezinárodní letiště. (Kdyby za námi, nebo obecně do Soulu, někdo letěl, poletí právě na Incheon, tak se nebojte, je to to správné letiště.) Metro končí právě na letišti, jako každé větší letiště je i Incheon trochu babylón a člověk se nemůže zbavit dojmu, že když se dobře nezorientuje, nasedne místo na autobus k pláži na letadlo třeba do Tokia. Pak je tu ještě drobnost, a to, že Žluté moře, které omývá Incheon, omývá na druhé straně velké čínské průmyslové aglomerace. V neposlední řadě tu prý bývá hlava na hlavě. To ale není nic, co by člověka po pár měsících v Soulu mohlo překvapit.

Nic z toho nás tedy nemohlo odradit, abychom to alespoň jednou nevyzkoušeli a nedopřáli Pepovi ten správný plážový zážitek (hor a lesů, už viděl dost). V neděli ráno máma namazala krabici obložených chlebů, zabalili jsme deku, hračky, pití, slunečník - tedy deštník ve formě slunečníku, opalovací krém, Pepu, a vyrazili. Na letišti jsme správně trefili třetí patro, odkud jezdí autobusy č. 302 a 306 k pobřeží. Když to sečtu, po krásných třech hodinách cestování rozkládáme deku na celkem sympatické malé pláži.

A teď dojmy z pláže: musíte mít plážový stan, kdo ho nemá, je divný, nebo cizinec, případně divný cizinec. Koupat se moc nechodíte a když už, tak zásadně oblečení, kdo je v plavkách, je divný, nebo cizinec, nebo divný cizinec. Gril, nebo vařič, nebo obojí s sebou. Sice je pláž lemovaná hospůdkami a stylovými kavárnami (jiné, než stylové tu ani nejsou, takže by stačilo říct kavárnami), ale hamburger na vlastním uhlí, nebo nudlová polévka na vlastním propan-butanu chutná nejlíp. Pozor, předvádí se tu majitelé člunů a jezdí dost rychle klidně i deset metrů od břehu. A je tu mělko, takže v té chvíli tam můžete klidně plavat. Ve vodě plavou kousky plastů, pytlíky, provázky... Voda je zakalená, ale vyrážku, případně jiný problém jsme si odsud naštěstí neodnesli. Zlatý ostrov Jeju!

Člověk (rozuměj plážový amatér jako my) by řekl, že válení se několik hodin na pláži bude bezbřehá nuda. Ale ukázalo se, že když musíte neustále hlídat dítě, aby zůstalo ve stínu malého deštníku (jakožto amatéři jsme si nepořídili plážový stan), nemělo žízeň ani hlad, a nesnědlo víc písku než samo váží, máte vlastně pořád co dělat. Nemluvě o tom, pokud si chcete sami i trochu zaplavat.

Některý z příštích letních víkendů si dáme za cíl najít nějakou bližší, čistější a liduprázdnou sladkovodní plochu, ve které by se dalo udělat alespoň pár temp. Vzhledem k tomu, že Korejci na to plavání moc nejsou, to bude zřejmě nadlidský úkol, ale vedro člověka motivuje!