Ačkoli to byl náš první Štědrý den v rodinném módu a ještě ke všemu na dálném východě, proběhl až nečekaně podle scénářů z předchozích let. Takže od rána až do večera spoustu práce a jako obvykle žádný čas na kvalitní poobědový spánek. Po snídani bylo samozřejmě potřeba vyšůrovat celý byt. Úklid se nám protáhl na celé dopoledne díky tomu, že uklízet mohl vždy jen jeden z nás, protože druhý musel dopřávat Pepovi podněty, aby se nenudil, tj. neřval jak tur.
Po vybudování Potěmkina v naší skromné domácnosti jsme se místo oběda vrhli na přípravu bramborového salátu, aby měl čas se řádně rozležet. Jsme právem hrdí na fakt, že na tento principiální bod štědrovečerní večeře se nám podařilo v nedaleké samošce sehnat všechny potřebné suroviny, akorát bulvu celeru nahradila jeho řapíkatá varianta. Dokonce jsme sehnali i okurky, které byly ovšem z dovozu (rakouské) a tudíž nás stály skoro jako čtyři obědy v menze. To se příčilo mé drobné charakterové vadě (držgrešle), takže to nakonec rozsekl Honza s tím, že si je přeje pod stromeček. Co bych tomu svýmu klukovi na Vánoce nedopřála, že. Pak už tu byl jenom menší zádrhel s korejskými brambory. Jsme v Asii, takže něco jako varný typ A, B a C tu neexistuje, prostě jsou tu jedny brambory (a pak ještě spoustu divných brambor, jako batáty, topinambury atd.). Vlastností těchto brambor je, že nemají skoro žádnou chuť a jsou dost tvrdé po celou dobu varu (cca 15 minut) až do jedné chvíle, kdy se to zlomí a jsou v mžiku rozvařené. Protože nemáme tento okamžik ještě dobře podchycený, byla to ve výsledku spíš bramborová kaše, ale chuťově uspokojivá (díky rakouské okurky!).
Když byl salát hotový, zjistili jsme, že už je třeba Pepu vyvenčit a není čas na vaření oběda, takže jsme si rozdělili poslední instantní nudlovou polívku napůl a vyrazili jsme. Abychom došli zpátky a nepadli hlady, zastavili jsme se cestou v místní vyhlášené pekárně Jean Boulangerie. Že Vám to nezní moc korejsky? Tak to je v pořádku, tady má většina podniků tohoto typu francouzský název, i když půlka sortimentu je narvaná sladkou fazolovou pastou. Těsně pred svátky bylo v pekárně tak živo, že se člověk zařadil do fronty k pokladně už před vchodem do prodejny a pečivo si vybíral při pomalém posouvání ke kasám. Takže se vyplatí umět číst rychle hangeul (korejská abeceda), aby si mohl vybrat něco, v čem není jenom fazolová pasta. (nebo, což v našem případě funguje lépe, vyzkoušet postupně všechny druhy pečiva a zapamatovat si, čemu se příště vyhnout).
Cestou zpět domů bylo potřeba vyřídit ještě jeden principiální bod tohoto dne – vánoční stromek. V Koreji se sice dá sehnat, ale jenom plastový, což je fuj, takže jsme zvolili variantu upižlej si sám (nenápadně samosebou) a přinesli si domů dvě větve korejské borovice (takový druh určitě doma nemáte, co?). Jako stojánek nám posloužila plechovka od podprůměrného černého japonského piva Asahi (mercí černý Kozle, za to, že jsi!). Ozdobičky jsme rafinovaně nahradili zbytkem balícího papíru natrhaného na proužky. Výsledek posuďte sami:
Pak už zbývalo jenom hodit na pánev filety (nejspíš) z tresky a vytáhnout z lednice dobře odleželý salát a Franziskaner, nejlevnější pivo ze samošky. Ano, je to skutečně tak, můžete si dát buď klasický německý weissbier v přepočtu za 40 korun nebo dražší korejskou břečku. Abychom ale korejské produkty jenom nehanili, jako aperitiv posloužilo sladoučké korejské víno (pozor, z hroznů, ne švestek), jediné svého druhu. Půl litru přijde taktéž na cca 40 Kč, takže nekup to. Mimochodem, Pepa všechno toto odmítnul, dal si k večeři mlíko a protože věděl, že letos k Vánocům už nic dalšího nedostane, zalomil to a my jsme se konečně mohli vrhnout na rozbalování dárků z vánoční besídky.
Sami vidíte, jak hodnotné jsou to dary. Co v Koreji nemá roztomilý zvířecí obličejík, není hodno býti vánočním darem. Málem z toho byla menší rodinná rozepře, protože jsme se Honzou nemohli dohodnout, kdo si vezme kterého pokémona. Taky zatím nevíme, co si počít s praktickou kapesní biblí v korejštině.
Na závěr bych ráda dodala, že hlavní zásluhu na štědrovečerní večeři, úklidu domácnosti a stromku má můj drahý muž, jelikož já jsem většinu času kojila, a tímto mu upřímně děkuji ☺
Žádné komentáře:
Okomentovat