Mámou v Koreji

Následující příspěvek nevyjadřuje stanovisko redakce tohoto noblesního blogu a Táta v Koreji za něj nenese žádnou zodpovědnost. ;-)


Do pracovního procesu jsem byla zapojena velmi svižně. Už druhý den jsem měla za sebou tři mítinky, napsány tři veledůležité reporty, sesmoleny tři powerpointové prezentace a podepsáno x papírů, prostě vědecká práce, jak se patří. Pak už nastal jenom obvyklý problém, se kterým jsem zápasila i při předchozím pobytu zde, a to nesynchronicita vzorků a měřícího času. Totiž, že máte buď jedno, a nebo druhé, ale nikdy ne obojí zároveň. Tedy shrnuto, za jedinou smysluplnou práci zde lze zatím považovat pouze kojení (a Pepa by se mnou zajisté souhlasil). Když už jsme u toho kojení, musím tu zmínit jednu podstatnou věc. Zatímco v obvyklé situaci, kdy je na rodičovské dovolené matka, je kojení jen a pouze její práce, v našem případě s Honzou je to se zásluhami fifty fifty. Kdyby totiž Honza třikrát denně nevozil Pepu k nám do práce, žádné kojení by se nekonalo.

Krmení dravé zvěře probíhalo zpočátku poněkud nedůstojně na schodech do suterénu (Pepovi to teda bylo dost jedno), jakmile se ale tato skutečnost donesla k naší paní sekretářce, zajistila mi přístup do seminární místnosti. Zde můžu v době, kdy se nekonají přednášky, v klidu kojit a Honza se mezitím pohodlně vyspí na lavici (jak se hodí tato dovednost, zřejmě pilovaná léty praxe na přednáškách na FELu). Jak se později ukázalo, na problematiku kojení se vrhlo celé administrativní oddělení centra pro korelované elektronové systémy (Byla to zřejmě první situace tohoto druhu zde, podobně jako předtím moje těhotenství. Ponaučení: příště už žádnou ženskou nebrat, alespoň dokud se nezavedou genderové kvóty jako v EU.) a s překvapením zjistilo, že na kampusu existuje za tímto účelem i speciální místnost s gaučem. Ještě jsme ji tedy nevyzkoušeli, ale Honzovi by se tam určitě spalo o dost líp. Pro případ, kdy se v seminární místnosti zcela výjimečně nekojí, ale přednáší, máme v záloze počítačovou laboratoř. Na dveřích je seznam pravidel, které tak nějak v principu porušujeme, např. nekonzumovat žádné potraviny, nicméně při pohledu na Pepu zatím vyměkl každý Korejec a byl klid.

Navíc má tento systém kojení další nečekané dopady, týkající se například shazování
poporodních kil. I toto je v našem případě oboustranné. Když totiž člověk musí tlačit několikrát denně kočár s tloustnoucím Pepou do kopce (a že je jich tady na úpatí pohoří Gwanak dost) a pak za to dostane v menze k obědu trochu rýže, zkvašeného zelí a polívky z ředkve, utahuje si opasek již po prvním týdnu. V tomto předvánočním čase je to prostě dieta k nezaplacení. No a nakonec je tu ta laktační psychóza. Mě se tedy naštěstí vyhnula, ale s jistým zpožděním dopadla druhý týden tady v Soulu na Honzu, a to konkrétně 13. prosince, kdy na mě po příchodu domů vrhnul poněkud prázdný pohled. Pepa, visící na jeho pravačce, naopak vrhal pohledy plné naděje, že jako teď to teprve roztočíme, když jsme doma všichni tři. Bleskurychle jsem Honzovi odebrala dítě, než s ním stihne skočit z našeho balkónu  v sedmém patře a jala se přebalovat. Nic jiného mi ani nezbývalo, neboť jsem byla upozorněna, že se ten den zechcal při výměně pleny již tolikrát, že už Honza nemá sílu v tomto sisyfoském úsilí dále pokračovat. (Problém byl v tom, že Pepíček se počůrával opakovaně ve chvílích, kdy jsem mu sundal plenu. Takže většinou počůral vše v okruhu půl metru. pozn Táty v Koreji ) Já se do toho naopak s chutí vrhla, protože po těchto plodných dnech, plných reportů a formulářů, mám o sisyfoské práci diametrálně odlišnou představu. Honza se přesto zatím nevzdává naděje, že rodičovská dovolená je od slova dovolená. Minimálně brzké ranní vstávání ze svého programu zcela vypustil. Možná právě proto zatím skoro nic nestíhá, krom transportu Pepy ke mě do práce a zpět. Například oholit se nebo si ostříhat nehty byl v prvních čtrnácti dnech nepřekonatelně těžký úkol.

Jinak nevím, jak vy, ale my už máme na Vánoce perníčky napečeny. Říkáme jim Pepparkakor a jakákoli podobnost s názvem produktu jistého švédského výrobce nábytku, který má tady v Soulu pobočku, je čistě náhodná.