úterý 27. prosince 2016

Můj souboj s plísní

Naše budova nemá tepelnou izolaci. To má kromě toho, že musíme vytápět balkón, i další nepříjemný následek. Zeď vedle balkónových oken promrzá, kondenzuje na ní voda a roste nám tam kolonie exotických rostlinek. Naštěstí nyní už můžu říct: tedy rostla!

Posuďte sami, tak vypadala zeď s našimi nechtěnými pěstitelskými úspěchy již po třech týdnech našeho pobytu:

A co teď s tím? Doma bych nemilosrdně vyhubil vše, co na stěně roste, Savem proti plísním. V Koreji bohužel Savo není. I hledali jsme. Kdybych potřeboval, aby plíseň voněla po olivách, růžích, zeleném čaji, nebo měla hladkou pleť bez vrásek, uspěji na prvním rohu. Korea je totiž posedlá přírodní kosmetikou. A prý je i kvalitní. Ale protože tady na dovolené jsem já a ne plíseň, bylo třeba postupovat dále. Po několika neúspěšných návštěvách obchodů s domácími potřebami nakonec Maruška levně koupila v obchodě Daiso láhev s chemikálií. Nevíme, co je na ní napsané, je to celé korejsky, ale byly tu dva náznaky, že možná jde o to, co potřebujeme. Takové světélko na konci tunelu. První byla číslovka 99,9%. To známe všichni z reklam, protože takový prostředek hubí příslušné množství všeho, na co si vzpomenete. A druhý? To byla celá řada varovných obrázků: lebka, používat rukavice, nekoupat v tom děti, atd. Navíc je tu ještě uzávěr s patentem, aby ho nemohly otevřít děti. Když jsme po pěti minutách pokusů překonali i tuto překážku, z láhve nesměle vyvanul neklamný zápach chloru. Světélko na konci tunelu se změnilo v zář srovnatelnou s výbuchem supernovy. Začalo být jasné, že souboj se změní v genocidu. Láhev vypadá takhle:




Zbývalo už jenom vyřešit, jak prostředek na zeď naneseme. Abychom plíseň zmátli, Maruška koupila rozprašovač s nádobkou ve tvaru jahody (opět v obchodě Daiso). Uznejte sami, co byste čekali z takové nádoby?


Teď už byl osud plísně zpečetěn. 25.12. jsem vyzbrojen trenkami, tričkem s dlouhým rukávem a rozprašovačem, vyrazil na zteč (i datum bylo zvoleno tak, abychom plíseň ještě více zmátli).
Zeď bělala prakticky před očima. Během deseti minut bylo hotovo.


Z lítého boje si odnáším šrámy ve formě chlorové batiky na rukávech trička.
Odměnou za úspěšnou akci je nám bazénový yápach na balkóně a v jednom pokoji, který jsme používali jako přechodovou komoru. Ostatně ten už třetí den větráme. Vůní letošních Vánoc tak byl nakonec nikoli františek, ale chlórový odér (pokud tedy zrovna nebyl přehlušen "vůní" linoucí se z Pepíčkových plen).

3 komentáře:

  1. Ahoj, tak jsem si to s pelhřimovskou babičkou přečetl. Babicka ale nechce přispět nějakým komentářem. Takže abych udržel téma: také my tu máme v koupelně nadměrnou vlhkost. Během týdne k tomu 2x přispěli naši sousedi. Jedině co s tím mohu dělat, přátelsky apelovat, že pouštět vodu o patro níže není úplně košer. To sice na nějakou dobu pomůže, ale fleky na stropě to neodstraní. Jirka

    OdpovědětVymazat
  2. Fakt vás dvakrát během týdne vytopili?

    OdpovědětVymazat
  3. To mi pripomina, jak si kolega prinesl jednou ve Francii z Carrefouru syr a kdyz ho otevrel, tak to bylo moc dobry drozdi. :) Tak jsem se mu smala. Dokud jsem si neprinesla misto normalniho chleba sladkej chleba s fikama. Ale s pastikou to nakonec byla docela gurmanska kombinace. :)

    OdpovědětVymazat