Psst, potichounku, tady Pepíček. Vloudil jsem se taťkovi na blog. Ať na to nepřijde!
Popíšu tu, co dělám, aby byl táta co nejvíc zralý pro pavilon 3 v Bohnicích. Tam jsou neurotici, už si to zjišťoval.
Je
potřeba, aby byl co nejvíc unavený a zároveň uzlíček nervů. A jaké
taktiky na to používám? Například, táta mě vozí na kojení přes kopec
(nejvíc se nasměju, když táta funí). Tak mu zajistím, aby těch procházek
měl co nejvíc. Když už dorazíme, tak si od mámy cucnu jen tak trochu,
abych měl za chvíli hlad a mohl mě tlačit zase.
Zjistil
jsem, že táta by si rád na chvilku během dne dal šlofíka. Je hrozná
legrace ho pozorovat po obědě. To dělá, že se mě snaží zabavit, ale
padají mu u toho víčka. A vždycky, když mu spadnou, tak zakňučím, on se
probere a zase chvíli předstírá, že má o mě zájem.
Což o
to, já taky musím během dne spát. Ale snažím se vyspat v kočárku během
cest, abych pak mohl být doma plný života. Taky dělám to, že když mě
začínají oblékat do kočárku, začnu brečet. A ještě víc, když mě do
kočárku pokládají. A jakmile se kočárek hne, utichám. Pak s radostí
pozoruji tatínka, jak vybíhá se mnou z bytu, má rozvázané tkaničky,
bundu a čepici si obléká na chodbě před výtahem a ve výtahu urovnává
kočárek.
Nekonečná zásobárna legrácek se dá dělat při
přebalování. Můj nejlepší kousek byl, že jsem se ve třech po sobě
následujících přebalováních počůral přesně ve chvíli, kdy jsem neměl
plenu a dokonce ani tu náhradní, kterou mě přikrývají, když mě
přebalují. Táta mě musel kompletně převléct, vyměnit plenu, kterou mám
během přebalování pod zády, a utřít všechny počůrané lahvičky a tuby s
krémy, co byly okolo. A ještě jsem nasadil vyčítavý pohled, jak mi to
mohl udělat, že mám počůranou hlavu. Ale už to nemůžu opakovat. Ten
večer už to vypadalo, že se úkol podařil a že tátu do blázince odvezou
rovnou. Ale maminka mi pak vysvětlila, že nám tenhle táta musí vydržet
až do konce roku a že až se vrátíme do Čech, tak si můžeme najít jiného.
Tady se asi špatně shánějí.
Taky má rád, když mu
během přebalování pokakám ruku. Ovšem to se bohužel nepodaří pokaždé.
Někdy to promeškám třeba jen o minutu. Ale máte vidět, jak se táta
tváří, když mu okamžitě znečistím novou plenu! Další průšvih je, že
poslední dobou už se táta s mámou naučili poznat, kdy tlačím a strkají
pode mě nočník. Většinou odolávám, ale bohužel už dvakrát jsem se
neudržel. Tak mě ten nočník asi do budoucna nemine. Od maminky jsem se
onehdá zase dozvěděl spustu nových slov. To když jsem se během
přebalování zároveň počůral, poblil a ještě stačil pokadit koberec...
Oblékání
je další příležitost taťku potrápit. Je potřeba například děsně rychle
kopat nožičkama. Když to vyjde, obléká mě táta kalhoty klidně
načtyřikrát. Nandá mi jednu nohavici a když obléká druhou, tak šup, noha
z první ven, a tak pořád dokola. Další můj trik, když mi obléká táta
ponožky, je dát prstíky do vějířku. Podobná věc se dá dělat rukama. Když
mě obléká, snažím se prsty co nejvíc roztáhnout. A když svléká, tak
držím vší silou rukáv uvnitř.
Jídlo je samostatná
kapitola. Začali mě krmit lžičkou plnou ..., jak tomu jenom říkají? Aha,
zeleninová kaše! S kaší se užije spousty zábavy. Vždycky se snažím
lžičku chytit rukama. Když se to povede, rozpatlám si bleskově brokolici
s mrkví po celém obličeji a pokud možno si jí co nejvíc nacpu do nosu.
Pak jí můžu po zbytek dne frkat ven, aby i máma věděla, co jsem obědval.
Taky si začínám myslet, že taťka neustálou péčí o mě slábne, protože se
mi poslední dobou daří vytrhnout mu z jeho vetché ruky plnou lžičku a
prásknout s ní o zem! To byste nevěřili, jak daleko se zelenina dokáže
na podlaze rozprsknout. To pak táta leze po čtyřech, tahá po zemi hadr a
já si konečně můžu nerušeně nadělat do plen, aniž by mě pořád
pozoroval, jestli kadím nebo jenom hluboce přemýšlím...
Hračky.
Tady se dá s úspěchem použít dvojice triků. Neschopnost hračku uchopit a
pak neschopnost hračku pustit. Máte vidět, jak usilovně přemýšlí,
jestli tohle děcko je opravdu jeho!
Už vymýšlím další legrace, jen počkejte, až začnu lézt!
Achjo, Honzo, nepopisuj to tak hrozně děsivě, nebo se fakt začnu bát. Takhle to určitě nechodí ve všech rodinách, žene? Některá miminka jsou hodná a poslušná a stále spí, žejo?
OdpovědětVymazat:) :) :)
OdpovědětVymazatTo mi připomnělo tohle video. Snad bude fungovat.
https://www.facebook.com/viralthread/videos/682804418558911/
:)))
VymazatNeboj, Bětko, bát se musí Freedom!
OdpovědětVymazatVideo je parádní!
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatsuper! Honzo, velmi vystizne popisujes, jak si predstavuju, ze to bude fungovat u nas:) Jen bych jeste potrebovala od Marusky poradit, jak dostat tatinka na materskou;)
OdpovědětVymazatMyslim, že návod je v prvním příspěvku tohoto blogu. Otázka je, jestli už není pozdě, aby sis to takhle zařídila? :)
Vymazat